AUDI KLUB

Kvalitni provedeni rekognice, aneb co staci aby ste sli brucet za pokus o vrazdu v CR:

Tehdy dvacetiletý student tamního gymnázia Lukáš Nečesaný se sám přihlásil na policii jako svědek – ten den v kadeřnictví byl. Dnes je ve věznici na Mírově. Byl odsouzen ke třinácti letům za pokus o vraždu. Bez jediného důkazu nebo přímého svědectví.

Příběh, který jsme popsali, je Lukášova verze. Ovšem verze potvrzená svědky. Časově i fakticky sedí. Problém je, že žádná jiná věrohodná verze než tahle vlastně neexistuje. Vyšetřovatelé a státní zástupkyně Lenka Faltusová sice nabídli svou variantu, avšak ta nejenže nesedí časově, ale nejsou pro ni ani důkazy. Respektive, vše, co jako svědectví nebo důkazy státní zástupkyně soudu předložila, bylo okamžitě vyvráceno a ukázalo se, že není pravda. Sami odborníci z řad policie některé takzvané důkazy žaloby rozcupovali s tím, že jsou zmanipulované.

Není motiv. Nenašla se zbraň, ukradené peníze, peněženka, žádné biologické stopy na Lukášovi ani jeho oblečení (o němž policejní experti zjistili, že nebylo vypráno, a případné stopy tedy nemohly být zničeny). Žádné Lukášovy boty neodpovídaly stopám na místě činu. Neexistovala ani shoda DNA. Svědkové v inkriminované době, kdy Lukáš už byl doma, viděli do kadeřnictví vstupovat někoho jiného; mladého muže s vlasy vystříhanými na kůži do poloviny hlavy. Pachové stopy z místa činu byly dokonce tak zmatečné, že usvědčily z pobytu v kadeřnictví i vyšetřující policisty. A Lukášova výpověď seděla na minuty i z hlediska trasologie.

Co je však nejdůležitější – Ludmila B. Lukáše tváří v tvář nikdy nepoznala. Při policejních rekognicích ho neztotožnila s pachatelem. Popisovala dokola někoho jiného; mladého muže přibližně její výšky (160 cm), s krátkými vlasy a bez brýlí. Lukáš je minimálně o dvacet centimetrů vyšší, měl ten den vlasy na ramena a jeho oční vada mu neumožňuje nosit kontaktní čočky – silné brýle odkládá jen na spaní a někdy při cvičení, bez nich téměř nevidí.

Navíc – podle několika znaleckých posudků předních kapacit z oblasti medicíny, jež byly soudu předloženy, si člověk, jenž utrpěl podobná zranění jako paní Ludmila, několik minut před a po útoku pamatovat nemůže. Zmatené, protichůdné výpovědi poškozené ženy s amnézií, která dokonce nepoznala svůj podpis pod výpovědí, již učinila při policejním výslechu, a prohlásila ho za zfalšovaný, daly lékařům za pravdu.

Ludmila B. je však přesvědčena, že žádnou amnézii nemá, že se odborníci pletou. Ať už však amnézii měla/má, nebo ne, Lukáše Nečesaného s útočníkem neztotožnila.

Zdálo by se, že není co řešit. Lukáš je z toho venku, policie by měla hledat někoho, kdo brutální čin skutečně spáchal. Někoho, proti komu bude alespoň jeden jediný důkaz.

Přesto se to nestalo. Podle místních dokonce neváhali policisté Lukáše ještě před jeho odsouzením označovat veřejně za vraha. V jedné legendě vyšetřovatelů je Lukáš feťák, jenž kradl, protože neměl peníze na drogy (Lukáš se jim sám přiznal, že občas kouří marihuanu a vyzkoušel kdysi s kamarády i jiné drogy, ale policejní testy ukázaly, že několik týdnů před dnem útoku ani po něm žádné drogy nepožil). Podle další verze je Lukáš rozmazlený, agresívní zbohatlický spratek, jenž si vraždu předem naplánoval.

Vyšetřovatelé však nejsou soud. A soud nemůže rozhodovat podle sympatií, měl by hledat pravdu a chtít důkazy. To všechno věděl jak Lukáš, tak jeho rodiče, přátelé, právní zástupci. Všichni byli přesvědčeni, že soud musí Lukáše osvobodit a pustit, když všechny důkazy svědčí o jeho nevině.

Za Lukáše se postavily desítky spolužáků, kamarádů, známých. A stojí za ním dodnes. Jeho rodiče se rozhodli za syna bojovat. Jediným štěstím je pro ně nyní to, co Lukášovi možná v očích maloměstských policistů zlomilo vaz – že mají dost peněz. Mohli si dovolit zaplatit dobré právníky stejně jako znalecké posudky nejuznávanějších odborníků. Dokonce najali soukromé detektivy, aby našli skutečného útočníka – což se údajně téměř povedlo, ale u soudu to nikoho nezajímalo, nikdo nechtěl ani posoudit biologický materiál onoho možného skutečného útočníka a srovnat ho s tím, co se našlo na místě činu a na těle oběti.

Královéhradecký krajský soud se rozhodl, že jiné svědky, důkazy a posudky než od vyšetřujících policistů nechce vidět. Že věří naprosto úsudku policistů a státní zástupkyně.

Lukášovým rodičům a jeho právníkům se nakonec podařilo s případem dostat až k ministryni spravedlnosti Heleně Válkové. Tato uznávaná profesorka trestního práva, když spis pročetla, byla zděšena – podle spisu je Lukáš nevinný.

„… Rozhodnutí soudů jsou tak v extrémním rozporu se skutečně zjištěným stavem a byla tak učiněna oběma soudy v důkazní nouzi, pokud se jedná o prokázání viny obviněného, kdy ani jeden jediný přímý důkaz nesvědčí pro závěr, na jehož podkladě by mohlo být rozhodnuto o nepochybné vině obviněného, stejně tak nepřímé důkazy netvoří žádný ucelený řetězec, aby bylo možné s největší možnou jistotou dospět k závěru, že pachatelem je právě obviněný, jak to má na mysli trestní řád.

„Doba, jež uplyne od podání mimořádného opravného prostředku do zrušení původního, napadeného rozhodnutí, se může pohybovat od několika měsíců do několika let,“ sdělila Reflexu profesorka Válková na otázku, jak rychle dokáže justice napravovat své omyly.

Text původně vyšel v tištěném Reflexu č.16/2015.

Tak to je strasny

Flex: Tak tohle je fakt na pěstí mezi měšťácký voči. To udělá jenom nedoštudovanej dement u městský policie.

Další skandál pražské městské policie: Strážníci si z pokut plnili vlastní kapsy

Osm pražských strážníků je podezřelých, že falšovali blokové pokuty a peníze si nechávali. Například odevzdávali 100 korun, vybírali 1000. Devátý podezřelý si peníze z pokut, které mu odevzdali podřízení, rovnou bral. Pět už je propuštěných. Vedení MP zatím prověřilo třetinu strážníků.

„V rámci běžných kontrol jsme narazili na podivné okolnosti při udělování blokových pokut. Nařídil jsem proto hloubkovou kontrolu celé organizace,” řekl Právu ředitel Městské policie hl. m. Prahy Eduard Šuster.

To však není všechno. „Rovněž jsme oznámili Policii ČR jednoho vedoucího směny, který je důvodně podezřelý z toho, že zpronevěřil více jak 100 tisíc korun. Po ověření evidence pokutových bloků, které mu podřízení spolu s financemi odevzdávali, jsme zjistili, že chybí tato částka, kterou pravděpodobně použil pro svou potřebu. U tohoto muže jsem dnes (v pátek, pozn. red.) rozhodl o okamžitém ukončení pracovního poměru,“ doplnil Šuster.

Bude těžké, ne-li nemožné, zjistit kolik přesně zfalšovaných pokut osm strážníků udělilo. Podle informací Práva prokázali kontroloři strážníkům vesměs jednotky zfalšovaných pokut, ale u jednoho strážníka se dopátrali celkem šedesáti podvodně vypsaných blokových pokut.

Policisté kvůli probíhajícímu vyšetřování nemohou prozradit, jak přesně se podvodů provinilci dopouštěli. Je však jasné, že využili vlastností pokutových bloků, které už nemají předtištěnou hodnotu pokuty, jež se používali dříve.

Na těchto se vypisuje každá pokuta a částka zvlášť. Při vyplňování se má vždy propsat na druhý list - kopii, kterou strážníci odevzdávají na služebně. „Tyto pokutové bloky používáme od ledna roku 2013, ale už v minulosti jsme příslušné orgány upozorňovali na jejich nedostatky. Krom možnosti zneužití, je tam i málo prostoru a špatně se propisují do kopie, která tak bývá často nečitelná,“ doplnil šéf pražských strážníků.

Flex: ja doufal, ze to nekdo pastne, byl jsem linej to davat do citace

Jsou to holt hosi kabrnaci. Jeste by to chteli topic o statnim zastupitelstvi. Taky dobrej oddil..
"Neco vyrobte" je pomerne casta instrukce.

Strážníci z Prahy vyráběli vlastní parkovací karty, majitelé se nemuseli bát odtahů

Před více než týdnem Právo informovalo o osmi strážnících, kteří falšovali blokové pokuty, kdy zřejmě kouzlili do formulářů s nulami a rozdíly si rovnou strkali do kapsy. Korunu tomu pak nasadil vedoucí směny, který od poctivých strážníků pokuty vybral, ale peníze – více než 100 tisíc korun, vedení už nikdy nevidělo.

Pět z nich už je propuštěných, zbytek čeká stejný osud a obvinění z trestných činů.

To, co vymysleli jejich kolegové na služebně v Praze 2, je však jiná káva. „Tři strážníci ze služebny v Korunní ulici vystavovali parkovací kartičky, zřejmě podobné těm klasickým, které si kupují rezidenti v Praze 2.

V praxi to probíhalo tak, že strážník z ulice nahlásil auto na odtah, na místo však musel přijet strážník se speciální pravomocí, jenž o odtahu rozhodoval, a když za oknem uviděl tuto kartičku, na jejíž distribuci se sám mohl podílet, rozhodl, že toto auto se odtahovat nebude,“ popsal redakci podvod zdroj blízký pražské městské policii.

Kriminalisté je podle informací redakce sledovali od roku 2014 a odhalili 94 případů, kdy se prodejem vlastní parkovací karty strážníci obohatili. Může jich být však i mnohem víc.

„Nevím, jak přesně docházelo k distribuci a za jakou cenu tuto falešnou parkovací kartu prodávali, ale dozvěděl jsem se, že tento systém také nebyl bezchybný. Jednomu řidiči, který si tuto falešnou kartu koupil, i tak auto odtáhli,“ dodal zdroj Práva.

Po několikaměsíčním vyšetřování si pražská hospodářská kriminálka přišla pro podvodníky přímo na služebnu na konci minulého týdne. „Policie zadržela tři strážníky z Obvodního ředitelství policie Praha 2, proběhl jejich výslech, bylo jim sděleno obvinění, které se týká přijetí úplatku a zneužití pravomocí veřejného činitele, konkrétně tedy trestné činnosti souvisící s parkovacími zónami. Trestní stíhání probíhá na svobodě,“ potvrdila mluvčí pražské policie Andrea Zoulová.

Na začátku ledna dostane výpověď s dvouměsíční výpovědní lhůtou 88 pražských strážníků. Nestihli včas odmaturovat. „Dalších 20 si maturitu dodělává nebo musí zkoušku opakovat. Od 1. ledna budou na neplaceném volnu, dokud maturitní zkoušku neudělají,“ řekl Šuster. Studuje podle něj ještě dalších 15 strážníků, o neplacené volno ale zatím nepožádali.

Jak doplnil její kolega Rudolf Rubeš, zájem o práci u městské policie je velký, jen málokdo ale projde potřebnými testy. „Nároky na uchazeče jsou dané zákonem, je to věk 21 let, maturita, spolehlivost a bezúhonnost. Dále musí uchazeči splnit fyzické a psychologické testy. Projde deset lidí ze sta,“ odhadl Rubeš.

U pražské městské policie pracuje přibližně 2 300 zaměstnanců. Volná místa se ale stále nedaří naplnit. Měsíčně se hlásí kolem tisíce lidí, přijímacím řízením projde asi pětina z nich. Ke strážníkům pak nastoupí jen několik desítek, někteří nedokončí pětiměsíční úvodní kurz. Strážníci zájemcům slibují plat kolem 28 tisíc korun po pětiměsíčním zaškolení, stravenky a příspěvek na bydlení, dopravu a dovolenou.

Zdroj: