AUDI KLUB

Michal Černík: Konce českých iluzí
Michal Černík



Nebudu mluvit o tom, jak jsme přicházeli o iluze za minulého režimu, když se nádherné všude hlásané socialistické ideály deformovaly a vzdalovaly od realizací. Zůstanu v době, která následovala od listopadové revoluce roku 1989. Byli jsme opět znovuzrozeni nadějemi demokracie a svobody. Někteří hlasatelé národu slibovali, že za dva roky budeme na úrovni Rakouska. Ta většina občanů, která se zbavila kritického myšlení a víc věřila, než pochybovala, slibům uvěřila. Opět jsme svou budoucnost začali stavět z iluzí.

Pozn. red.: Redakce je si vědoma, že razance autorových názorů může vzbudit nesouhlas, a proto vyzývá k diskusi na téma ztracených českých iluzí.

Od revoluce do dnešní doby bylo iluzí požehnaně a přišly nás velmi draho. Zpočátku jsme si dělali iluze, že teď, když máme svobodu, máme všechno a bude nám už jenom hej. Svobodu si velmi rychle přivlastnily hospodářské a politické elity a kriminální živly a demokracii udělily prozatímní prázdniny. Při malé privatizaci jsme začali živnostničit a podnikat a živili se iluzemi o tom, jak zbohatneme. Touha po zbohatnutí je nádherným hnacím motorem k činorodosti, ale jen někomu se podařilo sen naplnit, ostatní snaživce v dílničkách a obchůdkách po letech převálcovaly zahraniční společnosti.

Kniha Francise Fukujamy Konec dějin se stala světovým bestsellerem intelektuálů v devadesátých letech minulého století, a zvláště pak v postkomunistických zemích je utvrdila, že vítězství liberálního kapitalismu je definitivní. Fukujama tak udělal ohromnou službu nadnárodnímu velkokapitálu, prezentovanému především Mezinárodním měnovým fondem a Světovou bankou, jejichž liberální politika staví na vyznávání jediné formy vlastnictví - a to privátního, včetně strategických komodit jako jsou finance, výroba a distribuce energií, vody, strategického průmyslu, ale také oblasti sociální, zdravotní a důchodové. Dosud jsme si nebyli schopni přiznat, že jejich požadavek totální privatizace v postkomunistických zemích je pouze rafinovanější formu neokolonialismu a že liberální politika je ve své chamtivosti pro slabé státy záhubná a i pro ně samé sebezáhubná.

***

Velká kuponová privatizace valnou většinu občanů zbavila soudnosti. Ve frontách na kuponové knížky se opájeli iluzí o tom, že teď budou všichni akcionáři, zbohatnou, anebo alespoň vydělají desetinásobek, jak přesvědčovala média. Vydělal jen někdo.

V té době ovšem jen pár vědoucích tušilo skutečnou pravdu, k níž se až v televizním v seriálu ČT 2 Labyrintem revoluce o patnáct let později přiznal mozek kuponové privatizace Dušan Tříska. Přiznal, že se tehdy počátkem devadesátých let radili, jak to udělat, aby se majetek státu, tedy majetek všeho lidu, lidem vzal a privatizoval tak, aby lidé měli dojem, že i oni se stali kapitalisty. Došli k poměru 97: 3. Tento poměr v témže pořadu potvrdil i V. Klaus. Tedy tři procenta pro občany, ostatní pro zahraniční kapitál. I Dušan Tříska v televizním pořadu korektně přiznal, že šlo o vytvoření iluze, a sám tak obnažil klam.

Kuponová privatizace otevřená všem občanům byla svým způsobem zakončena schválením zákona v obchodním zákoníku, kdy většinoví vlastníci s 90 a více procenty akcií mohou drobné majitele přimět k tomu, aby jim své akcie odprodali třeba i hluboce pod cenou, případně je vyvlastnit. Stalo se tak v létě roku 2005, docela tiše, bez většího zájmu médií a téměř bez odporu menšinových akcionářů. Prostý občan jako akcionář už de facto neexistuje. Můžeme to nazvat zákonem požehnaná krádež. Tím skončila jedna veliká iluze založená na grandiózním podvodu.

Brzy po velké privatizaci se rozplynula iluze o rovnosti a společnost se začala stále víc rozdělovat na bohaté a chudé. S iluzí o rovnosti se i rozplynula iluze o spravedlnosti a rovnosti před zákonem. Občané poznávají, že zákony se dají koupit a že se dá koupit beztrestnost. Arogance bohatých, kteří přicházeli k majetku podvodně, v lidech budí hněv. Ten hněv se sbírá na všech stranách lidstva všude tam, kde luxus jedinců bují z chudoby ostatních.

***

Taky jsme si namlouvali iluze o volném trhu, o jeho zázračných samoregulačních schopnostech, zatímco takové věci jako plánování, koncepce a strategie jsme pohřbili s minulostí. Opět jsme dávali na dobré rady velkých hráčů ekonomické globalizace. Tržní fundamentalismus se stal náboženstvím.

Když na jedné konferenci pořádaném naším ministerstvem práce a sociálních věcí nizozemští ekonomičtí oborníci mluvili o fungování Centrálního plánovacího úřadu, zavládlo v sálu mezi posluchači obecné veselí. Tento úřad funguje v zemi s jednou z nejvyšších životních úrovní na světě, v zemi s nejmenší mírou nezaměstnanosti, s vypracovanou sociální politikou a velkým přerozdělováním bohatství založeném na progresivním zdanění, kdy nejvyšší zdanění z příjmů dosahuje šedesáti procent.

Zatratili jsme plánování či koncepce a naše země se vydala cestou chaosu. Pojmy jako hospodářská politika, zemědělská politika, sociální politika, zdravotní politika, bytová politika, školská politika, kulturní politika byly až příliš dlouho vysmívané.

***

Nějakou dobu jsme se utvrzovali v iluzi, že jediný a nejlepší vlastník je privátní, a navíc zahraniční, zatímco stát je ten nejhorší hospodář. Proto se bezhlavě privatizovalo i to, co v jiných evropských zemích drží ve svých rukách stát a mnohde chrání i příslušnou legislativou na obranu národních zájmů. Zatratili jsme veřejné vlastnictví, ale i družstevní či zaměstnaneckou spoluúčast, tedy vlastnické formy, které jsou v zemích EU zcela běžné. Zatímco firmy se stoprocentní zaměstnaneckou spoluúčastí patří v evropských zemích a USA mezi prosperující, my jsme je zavrhli jako příliš socialistické.

Zahraniční společnosti, které u nás vlastní strategické komodity, jakými jsou banky, distribuce plynu, energie či voda, nyní sahají hlouběji a hlouběji do našich peněženek. Ještě jim zbývá zprivatizovat oblast sociální a zdravotní, aby nám v peněženkách zůstalo už jen prázdno.

***

Rovněž jsme si velice rychle vytvořili iluze o výhodách kapitalismu, aniž bychom připustili, že kapitalismus je nejlepším systémem jen pro bohaté. Zprvu jsme si dokonce pochvalovali nezaměstnanost jako kapitalistickou vymoženost, která nás naučí úctě k práci. Naučili jsme se vážit si práce tak, že se o ni bojíme.

Stejně rychle jsem vystřízlivěli z iluzí, jak bohatě zúročíme své peníze, když je svěříme některému z mnoha finančních ústavů, ať to byly banky, kampeličky či všemožné investiční fondy. Jejich majitelé v mnoha případech peníze důvěřivých občanů sprostě ukradli. Krádeže jsme decentně nazvali tunelováním.

Skončily i naše iluze o tom, jak své peníze budeme zúročovat v bankách, které jsme prodali hluboko pod cenou zahraničním vlastníkům, protože ti je nevytunelují. Pravda, zahraniční vlastníci své banky nevytunelovali, proč taky, pragmaticky vymýšlejí nové a nové produkty, kterými zúročují naše úspory tak, že pojde nula od nuly, případně ještě doplácíme. Vydělávají miliardy, ale ty už státu nepatří.

Nějakou dobu jsme si dělali iluze o strategických partnerech, jako by právě oni měli být tahounem našeho hospodářství. Mnozí strategičtí partneři sem přišli proto, aby nakoupili naše továrny, vzápětí jejich výrobu ukončili, a tím si uvolnili trh pro své mateřské podniky. Ale motorem prosperity se nestanou ani strategičtí partneři, ti mohou jen sekundovat. Navíc na růstu HDP se silně podílejí zahraniční automobilky, které u nás mohou zase rychle skončit. Zahraniční investoři nepřinesli do naší země tak velký kapitál, jak jsme si slibovali, nepřinesli do státní kasy tolik peněz, jak jsme si mysleli. Vedle daňových prázdnin, zrušení celních poplatků, finančních stimulů za každého zaměstnaného v uvedené firmě a dalších úlev nazvaných investiční pobídky jsme těmto podnikům podstatě nabídli daňový ráj, i když své zásadní zisky dosahované u nás realizují především ve svých mateřských podnicích. Když se našim zákonodárcům podařilo prosadit rovnou daň, začaly tu mít zlatý důl. A pokud mnohé ze zahraničních a našich podniků jsou v daňových rájích, ani minimální rovná daň jim není pobídkou k tomu, aby daně přiznávaly v naší republice.

Už nám i dochází, že zahraniční investoři sem přišli za každou cenu peníze vydělávat, nikoliv tu předvádět svůj altruismus k českému národu a jeho zaměstnancům a spotřebitelům.

Žádná vláda a naši zákonodárci se dosud nikdy nezabývali tvorbou zákonů, které by bránily únikům peněz, jako jsou například daňové ráje, praní špinavých peněz, daňové podvody, korupce, švarcsystém, předražené státní zakázky a velmi vágní zdanění hazardu. Podle odhadu jde o částku hodně přesahující tři stovky miliard korun ročně. Měli bychom se tedy ptát, proč nejsou zákony, které by únikům peněz zabránily a vrátily je státní pokladně. Také bychom se měli ptát, jaké zisky přinesla státní pokladně tak vychvalovaná rovná daň, zatímco v mnohých vyspělých demokraciích je daňová progrese až 60 procent. A nikdy se už asi nedovíme, jakou finanční částku získala státní pokladna z privatizovaného majetku, jehož hodnota v době privatizace byla přibližně 12 bilionů korun. Nedivme se tedy, proč stát nemá peníze už téměř na nic - a až nám spadnou i mosty, zavedeme přes řeky staré osvědčené brody.

V totálně vykradeném a stále vykrádaném státu skončila iluze o tom, že se staneme ekonomickým tygrem. "Naše země nevzkvétá."

***

Léta jsme si dělali slastné iluze o vstupu do EU. Jistě, kdo by se nechtěl stát členem spolku bohatých. Otevřeli jsme tedy na doporučení hlavních hráčů ekonomické globalizace své trhy už počátkem devadesátých let minulého století, uzavřeli jsme téměř ve všech oblastech našeho hospodářství pro nás nevýhodné smlouvy, nabídli jsme jim svou ekonomiku a oni tím získali u nás vše, co potřebovali - trhy, prostor pro výrobu a levnou pracovní sílu. Téměř dvě třetiny průmyslu nám již nepatří. Teď nás jako své členy mohou kamarádsky poplácávat po rameni. Nyní už mohou skupovat i naši zemědělskou a stavební půdu, jak jim to umožňují nedávno schválené zákony. Stáváme se definitivními nájemníky ve vlastní zemi. Zbude nám jen ta zkratka ČR, a možná už ani ta ne.

Ale neživme se další iluzí, že bohaté státy se s námi budou dělit o svou životní úroveň, o svůj zdejší zisk, o naše problémy a finanční nouzi našeho státu. Nouze se musíme zbavit sami a stejně tak sami si musíme dosáhnout k laťce jejich životní úrovně. Bez ekonomických pák se nám to nepodaří, ale ty už nesvírají naše ruce.

***

Dělali jsme si iluze o tom, že až padnou megalomanské zemědělské podniky nazývající se družstva a státní statky, tak budou zemědělci zase hospodařit na svých políčkách a vesnici se vrátí její dávná bukolická podoba s kravičkami na návsi, jak o tom bájil tehdejší prezident V. H. Vize soukromě hospodařících zemědělců byla postavena nad moderní zemědělskou velkovýrobu. Začal proces destrukce systému zemědělství, který byl motivován předpojatostí k prosperujícím družstvům jako reliktu minulosti. Avšak i podpora soukromě hospodařících zemědělců zůstala jen u proklamací. Dovoz vysoce subvencovaných potravin s minimálními cly se stal nekontrolovatelným. Největší ironií bylo, že zemědělští odborníci z EU se inspirovali modelem našeho zemědělství a ve svém zemědělském programu mají od poloviny devadesátých let podporu vzniku družstev soukromých vlastníků a jejich sdružování ve vyšší celky. U nás se v té době ujal blud, že zemědělství nepotřebujeme, potraviny můžeme dovážet ze zemí EU, kde mají nadbytek. Nikdo se však už neptal, co uděláme se všemi velkokapacitními chovatelskými a hospodářskými budovami, co se zpracovatelskými podniky, co s výzkumnými středisky, co s výrobci strojů, hnojiv ap., co se stane s ornou půdou, kterou vyplodí a znehodnotí plevel, případně podlehne erozi. Nikdo se také nezajímal, kolikrát se nám zvýší ceny dovážených potravin, až v zahraničí skončí jejich státní subvence a ceny se srovnají s evropskými cenami. A nikdo se už nevzrušoval otázkou, že potraviny jsou strategická surovina, a že je silný jen takový stát, který je potravinářsky soběstačný a který uživí svůj národ.

Příčinou dnešního tristního stavu našeho zemědělství je naprostá dlouholetá absence zemědělské politiky. Promyšlený systém likvidace českého zemědělství započatý likvidací Slušovic již vykonal své - naši zbývající zemědělci už i rezignovali na boj o přežití. Na vině je tu rovněž vědomá absence zákonů na podporu prodeje domácích zemědělských a potravinářských produktů v obchodních řetězcích, jaké mají ve většině zemí EU.

České vesnice dostávají podobu polozapomenutých skanzenů, vepříny, kravíny, drůbežárny, sila, hospodářské budovy či cukrovary se proměnily v ruiny a skladiště odpadů, pole zahálejí. Jako dým z bramborové natě se rozplynula iluze o bukolické vesnici, ale rozplynula se i iluze o zemědělcích, kteří se budou věnovat krajinotvorbě jako třeba zemědělci v Německu, Rakousku a Švýcarsku.

***

O iluze přišli profesionální umělci z nekomerčních oblastí. U mnohých revoluční euforie pozvolna vyprchávala v 90. letech a nedokázali si přiznat, že realita tvořená pragmatickými technokraty moci pracuje proti nim.

Proces globalizace odstartoval vytváření jednotné uniformní podoby kultury - kultury komerce, pseudohodnot, bezduchosti, násilí, nevkusu, kýče, která ohrožuje kulturu malých národů, pro něž může být i likvidační, pokud si legislativně a finančně svou domácí kulturu nechrání. V našem případě k likvidaci národní kultury již dochází, zvláště silně tento dopad pociťuje domácí slovesná tvorba, celá oblast pro děti, včetně animované tvorby, kdysi tak světově proslulé.

Globalizace se naplno projevila i v oblasti mediální, především vinou špatné legislativy český tisk ovládla velká zahraniční vydavatelství, která v médiích utlumila prezentaci českého myšlení a české kultury. Tuto skutečnost naše politická reprezentace dosud ani nevzala na vědomí.

První kritické hlasy uměleckých sdružení k současnému stavu naší kultury se začínaly ozývat až po roce 2000. Ozvali se například filharmonici, divadelníci, filmaři. O tristním stavu české nekomerční kultury v prvních letech tohoto století vydala několik prohlášení Unie českých spisovatelů, týkala se především vydávání původní české krásné literatury, její podpory a prezentace v médiích. Všechna prohlášení byla mediálně embargovaná. Ve vědomí veřejnosti se živil mýtus, že kultura vzkvétá. Z iniciativy Obce spisovatelů byla vytvořena Rada uměleckých obcí sdružující všechny umělecké organizace, která roku 2003 ve svém prohlášení upozornila na velmi špatný stav české kultury a požadovala 1 % na kulturu. Dnes už Rada uměleckých obcí svůj hlas nechala zmlknout úplně. Umělecké organizace mají jiné starosti, řeší otázky vlastního přežití.

„Dnešní společnost potřebuje masovou kulturu, protože se nějak musejí zabavit masy v mezičase výrobního procesu. A reklamu - aby lidi co nejvíc konzumovali. (....) Naše civilizace vytvořila hodnotový žebříček, v němž jedinou hodnotou je to, co se dá zpeněžit. A artefakt, který se nedá zpeněžit, pro ni nemá žádnou cenu. V agonii ale není jenom umění. Soudobá civilizace zlikvidovala skoro všechno, co mělo duchovní, nebo třeba jen entuziastický, rozměr. (...) Celý náš dnešní svět je postaven na hlavu. Tak proč by mělo umění vzkvétat?" Tak tohle řekl koncem prosince roku 2006 v Divadelních novinách Jan Švankmajer, světově proslulý tvůrce animovaných filmů, který si jistě, alespoň v cizině, nemusí stěžovat na nedostatek financí pro svou tvorbu a který nemusel přicházet o iluze. Nikdy si je nedělal.

Mocenská elita vždy dávala najevo, že kultura je zbytná. A stále se nezbavila falešného bludu, že kultura si v tržních podmínkách musí na sebe vydělat. Tento názor dnes sdílí už jen malá skupinka preferovaných umělců. Mnohé euforií omámené umělce o svobodě tvorby tržní realita už tvrdě posadila na zem, svoboda tvorby a umělecké hodnoty tržní realitu nezajímají Teď umělci ještě musí najít svůj kritický hlas a ozvučet ho.

***

Během let jsme si vytvořili tolik iluzí a stejně tolik jsme jich ztratili. Horší však na tom je, že se ztrátou iluzí mnozí zatracují i ideály demokratizmu a ideály sociální spravedlnosti. Nejspíš proto, že jsme ve své prokapitalistické euforii v devadesátých letech nebyli schopni soudnosti, propadli jsme kolektivní slepotě a kolektivním bludům. Možná také proto, že jsme nevyrůstali v kapitalismu a že jsme v počátcích ekonomických proměn neuměli myslet prioritami této společnosti, která svobodu jedince nadřadila nad společenské zájmy, nadřadila ji nad demokratické, všelidské a mravní principy. Na piedestal hodnot postavila zisk, nikoliv důstojný život člověka, posvětila egoismus a chamtivost, nikoliv solidaritu a odpovědnost. Sociální nerovnost a sociální nespravedlnost se staly společenskou normou. Oddělili jsme je od svobody, i když právě ony tvoří trojjedinost. Teprve v ní se naplňují tužby většiny a také se stávají její výsadou.

Určující silou v dnešní společnosti jsou nadnárodní korporace, globální kapitál a jeho hráči, a jsou silnější než malé státy jako ten náš. Bezostyšně nám předvádějí, že demokracii nepotřebují, svobodu chtějí vlastnit jen sami pro svůj byznys a expanzivní politiku, zatímco pojmy jako sociální stát a sociální spravedlnost jsou pro ně plevelem.

Ještě musíme přijít o tu poslední iluzi a pochopit, že soudobý kapitalismus - respektive ten antisociální, mafiánský, oligarchistický a imperiální - neumí žít v přirozeném svazku s demokracií a není ani koncovou fází lidských dějin. Je to patrně jediná iluze, jejíž ztráta může mediálně zmanipulované většině prospět a otevřít jí budoucnost. Zmanipulovaná většina však dosud nemá potřebu prozření, neboť ono ohrožuje její prozatímně pokojné žití.


Publikováno v aktuálních Literárkách 12/2011

A co s tím chceš jako dělat ?

Tak přesně takovou otázku slyším v poslední době často. Svoboda volby, odvětím ... Ale nepředbíhejme ... Řekneme si prvně, o co vlastně jde ... Doba se mění. Chtělo by se říci, zrychluje. Tempo nepřetržitého ekonomického růstu vzhůru do pekel dává vzniknout novému žánru kybernetického odboje, informační válka, boj o hlas v médiu. Alternativních informačních a diskuzních webů, blogů a rozcestníků vzniká v poslední bodě víc a víc. Z původně konspirační teorie se stává dobrý podnik. Médiokracie je k podobným lidovým hnutím vnímavá a umí si s nimi náležitě hrát. Snad za to muže ono ďábelské poslání v pozadí, snad všeobecně rozšířená nevědomost o předurčeném běhu pozemského dění. Všechno souvisí se vším a je to jen tak, jak má být.

Když jsem poprvé slyšel o muži jménem Albert Pike, přehodnotil jsem mnoho věcí. O jeho významu kupříkladu dosvědčí svědčí fakt, že Albert Pike má ve Washingtonu D.C. sochu, a to přímo u Kapitolu. Mají snad jeho názory nějakou souvislost s americkým pojetím demokracie ? Podívejme se na něj blíže. Narodil se v zimě roku 1809 v Bostonu, byl známý jako spisovatel, později se stal armádním generálem konfederačních vojsk. Říkalo se o něm že je génius, hovořil a psal 16 jazyky, známý byl též jako aktivní satanista, rytíř Ku Klux Klanu, velmistr Svobodný zednář. Mnoho z jeho myšlenek má následovníky po celém světě, kniha Morálka a dogma se stala povinnou četbou všech okultních společností. Jeho vize tří světových válek je zřejmě klíčovou indícii v našem příběhu. V dopise svému věrnému příteli, italskému revolucionáři Giuseppe Mazzinimu z roku 1871 se Pike svěřuje, že dostal vizi jak přinést světu jediný řád. Čemu nebo komu má tento řád sloužit můžeme tušit z Pikeova okultního zaměření. Za zmínku určitě stojí, že dopis byl po krátkou dobu vystaven v Britské národní knihovně v Londýně, kde byla také pořízena jeho kopie agentem Kanadského královského námořnictva. Ačkoliv se o jeho pravosti vedou sáhodlouhé diskuze, pozoruhodná shoda této vize s některými skutečnými historickými událostmi Vám stojí za jeho podrobnější prostudování. Pojďme si v krátkosti přiblížit, co se zde popíšu.

Skrze první světovou válku zničíme síly carského Ruska a do jeho středu zasadíme nedobytnou pevnost ateistického komunismu. Tak začíná Pike své vyprávění. Na pozadí rozporů vyvolaných agenty iluminátů mezi koloniální Británií a společnou Německou a Rakousko-Uherskou expanzí vypukne konflikt, který zatáhne svět do války. Na konci války vybudujeme komunismus a použijeme ho ke zničení vlád a oslabení role náboženství. Druhé světové válce dají vzniknout prohlubující se rozdíly mezi fašismem a politický sionismem. Tato válka musí být vedena tak, aby byl nacismus zničen jednou pro provždy a politický sionismus si upevnil své postavení natolik, že dá vzniknout samostatnému izraelskému státu na území Palestiny. Také komunismus musí válkou posílit, aby se stal dostatečně silným protivníkem křesťanství, a to až do té doby, než ho budeme potřebovat pro závěrečné sociální kataklyzma. Kdo jste dávali na dějepise pozor, zbystřete prosím ještě víc. Třetí světová válka bude taktéž vyvolána agenty iluminátů (jako zřejmě většina pozemských konfliktů, minimálně ve 20.století) a spustí ji rozpory politického sionismu s vůdci islámského světa. Během ní se musí navzájem zničit ! Zatímco ostatní národy, rozdělené tímto konfliktem, budou donuceny bojovat až do naprostého psychického, morálního, duchovního i materiálního vyčerpání, my odhalíme nihilisty a naprosté ateisty, rozpoutáme naprosté sociální kataklyzma, které vší tou hrůzou ukáže všem národům důsledky naprostého ateismu, původce divošství a nejkrvavější vřavy. Poté obyvatelé celého světa, nuceni bránit se této skupince revolucionářů, svrhnou ty ničitele civilizace a rozčarováni křesťanstvím společně s deistickým duchem budou od té chvíle takříkajíc bez kompasu, dychtiví po nalezení něčeho ideálnějšího, ovšem bez znalostí všech souvislostí. V té chvíli obdrží čiré světlo skrze manifestaci pravé nauky Lucifera a představíme ji tak konečně široké veřejnosti. Tento projev bude vycházet z obecných reakčních hnutí, která budou následovat úplnému podmanění a zničení křesťanství i ateismu, obou zároveň.

Pokud si srovnáme Pikeho vizi a některé události z historie či současnosti, zákonitě musíme vidět až nápadnou shodu. V souladu s tím jsou některé odtajněné zprávy z archivů KGB či CIA, jenž nám ukazují na provázanost sionistického politického světa s bankovním sektorem, motorem dnešního dění, nebo podivné provázanosti západních bankéřů a tyranů z 20.století. Jmenujme agenta Lenina a jeho výlety coby disidenta carského Ruska po západní Evropě před Velkou říjnovou revolucí 1917. Podle odtajněných materiálů vyplynulo, že se Lenin dostal v utajení za pomoci agentů západních mocností, s penězi dokonce od Německého ministra financí, zpět do Ruska. Zde pak rozdmýchal delší dobu válkou připravovaný oheň revoluce. Uvědomíme-li si, že Lenin si odseděl dokonce několik let na Sibiři, kterou již tatíčkové z carského dvora radí používali k utužování své moci, museli k přípravě celé té akce využít ohromné množství peněz a prostředků. Po úspěšném převratu byl právě Lenin iniciátorem hromadného vyvražďování vlastního obyvatelstva. Příběh posledního ruského cara Mikuláše II. a jeho rodiny se dost možná také díky svému zfilmování stal velmi populární. Pravoslavná církev ho prohlásila za Svatého. Další z obětí prvotního bolševického řádění byly převážně političtí odpůrci a elity, intelektuálové, židé a rozhodně v neposlední řadě opomíjení křesťané. O hladomorech a pogromech na převážně křesťanském obyvatelstvu se v dnešní době moc nemluví, přitom by se dalo svými rozměry přirovnat k holokaustu. Někteří historikové uvádění přes 20 milionů mrtvý jen z tohoto období.

Srovnání druhé světové války nám vychází podobně hrůzostrašně. Napojení západních bankéřů a zámožných rodin na hitlerovské Německo z období po první světové válce a bezprostředně v průběhu druhé světové války, je s dnes už dostupnými materiály z archivu CIA hotovým skandálem. Na toto téma vyšlo již několik knih. Wallstreet, praděda Bush, IBM. To jsou jen ukázky z bohatých obchodních styků režimu největšího tyrana 20.století. Podle hesla „vy dodáte peníze, my dodáme lidi“ vybudoval Adolf Hitler přízrak, který se táhne jako pachuť napříč americkým politickým děním do dnešních dnů. Vždyť syn i vnuk finančníka a senátora P. Bushe ze začátku století jsou úspěšnými pokračovateli nejvlivnější americké dynastie všech dob (dle deníku The Economist). Stejný klan Bushů pak čelí i žalobě o válečné reparace pro pozůstalé holokaustu a G.W.Bush bude možná stíhán za válečné zločiny, které byly spáchány v době jeho prezidentského mandátu. První popud vznikl ve Švýcarsku,následně i v USA. Do důsledků druhé světové války se tedy Pike obdivuhodně trefil. Každé malé dítě přeci ví, že přehnaný nacionalismus je zlý a komunista se s křesťanem moc nemusí.

Zamyslíme-li se nad tou třetí světovou válkou, s politováním zjišťujeme, že už jsme možná dávno v ní. Kdo ví, jak budou naše děti nebo děti našich dětí hodnotit prohlášení G.H.W. Bushe o nastolení Nového světového řádu z roku 1999 před americkým kongresem, kde vyhlašoval, že ho docílí dohodou nebo bojem. Události z 11.září 2001 a jakoby další náhodná spojitost s s rodinou Bushů je protentokrát již příliš nápadná. Pevně věřím, že jen málokdo se zbytkem mozku si toho zatím ještě nevšiml. Válka v Afgánistánu a Iráku není o šíření demokracie. Lidé civilizovaného světa nestřílejí děti zamořeným střelivem (s odkazem na spojenci používaný druh munice vyrobený z radioaktivních materiálů, který působí škody i dlouho po svém vystřelení) a nemučí své vězně (obě informace z oficiálních zdrojů jako jsou BBC, CNN, Reuters atd.)! Od doby, kdy Irácký lid vyzval spojenecká vojska k odchodu se jedná o akt okupace. Ani vzrůstající napětí v Africe a probíhající takříkajíc lidová vzpoura v islámském světě nepřináší klid. Izraelský nukleární arzenál uprostřed zfanatizovaného moře netolerance, to smrdí. Tak jako každá nová válka je svým způsobem komplexnější a rafinovanější než byla ta předchozí, můžeme očekávat i v případném třetím celosvětovém konfliktu zcela novou podobu. Neviditelná letadla a satelitní špionáž nemusí být vrcholem všeho. Zvlášť pokud se mluví o tom, že si armádní soukolí udržuje až 50 let technologický náskok! Konec konců ona atomová zbraň už dávno není to nejhroznější, co kdy spatřilo světlo tohoto světa. Slyšeli jste už o neutronové bombě ? O té se raději v televizi při podepisování smluv o odzbrojení jako je Start nemluví. Ale to by bylo téma hodné samostatného zamyšlení, tak snad někdy příště.

I kdyby se v případě zmíněného dopisu jednalo o podvrh, samotný souhrn událostí je dostatečně varovný. Když pozoruji domácí dění, mám pocit že jsme v tom až po uši. Politická garnitura předchozího režimu nám za 40 let svého účinkování ukázala svou sílu. Ačkoliv území naší vlasti má křesťanskou tradicí sahající do 9.století, obrátili jsme se za necelé půl století komunismu v ráj ateismu a morálního úpadku. Jak jinak se dá označit prostředí současné korupce, závisti a všeobecného zla ? Projevy křesťanské morálky, vysněné nejvyšší hodnoty našich předků jsou pryč. Místo toho nám zavládl konzum a prozápadní rétorika. Původní zničili a naimportovali kulturu všeobecného vykořisťování, kapitalistický imperialismus se zakousl hned po Sametové revoluci. A že to dělá pořádně ! Privatizace selhala a z dluhů jsou jen mega dluhy. Přes 1300 miliard korun. Zdalipak to existuje i v hotovosti ? .) Spoluobčané jakoby ještě nepochopili, že celé to má plán. Bylo by chybou si myslet, že vládne nějaký hlas lidu. Médiokracie neustále čerpá z nejnovějších poznatků psychologie a sociologie, policejní stát za využití utajovaných technologií kryje politikům zadky. Na povrch se dostane jen přesně tolik, kolik má. Kdyby psal někdo knihu o ideálu politika dneška, musel by poskytnou podrobný návod jak dávkovat informace jako podle kuchařky. Ani málo, ani moc. Protože tak nějak to funguje. A když Vám někdo v televizi ukazuje nejnovější skandál, je to právě proto, protože již nastal čas. 20 let jsme se nedočkali odsouzení jediného lumpa, a že jich tam bylo a je. Teď jakoby se hnuly ledy a možná bude líp. A možná taky ne. Jedno se ovšem zdá být již jisté. Současný stav je neudržitelný a změna musí přijít. Plán je mazaný a nechává si prostor pro případnou změnu. Na rozdíl od nás se oni alternativ nebojí. Po zahájení války s terorismem, což je svým způsobem neviditelný a jen špatně definovatelný nepřítel, se občanská práva změnila jen v pojmy. Americký Patrio Act I. a II. bychom mohli chápat jako ochutnávku budoucího režimu. Úmyslně volím slovo režim, protože o rovnostářskou pospolitost jisto jistě nepůjde. Šmírování občana je přípustné, pokud je to v národní bezpečnosti. Vlastně vše je dovoleno, pokud je to v národní bezpečnost. To může byt dost nebezpečné. Černé díry jako Guantanamo polykají lidi, stačí být jiný než hloupý nebo bílý zazobaný snob.

V současnosti malá skupina vlivných vlastní většinu světového majetku. Je velmi složité jen definovat, kdo tito lidé jsou. Ukrytí v pozadí za svůj peněžní podvod, bankovky nekryté zlatem se staly jen nafouknutým regulátorem nesmyslného trhu. Ekonomie, věda ovlivňující doslova každý náš den, je jen hra s čísly, která neumí rozlišovat realitu. Přitom je založena na rozporu už samotné otázky fiatní měny. Víte jak vznikají peníze ? Bankéři si je mezi sebou jednoduše natisknou! Vítěz je vždy banka. Mnoho z amerických otců zakladatelů otevřeně kritizoval praktiky evropských bankéřských rodů, mnoho z nich za to zaplatilo životem. Prezident Andrew Jackson má dodnes na náhrobku napsáno „I killed the bank“, když se pod jeho vládou podařilo splatit všechny dluhy a on i ten J.F.K. bojoval proti Federální bance, tak musel jít. Obchody na papíře možná mohou růst do nekonečna, planetářní zdroje ovšem nejsou nafukovací a brzy začneme sklízet plody našeho jednání. Honba za profitem za každou cenu, maximalizace zisku a nepřetržitý růst jsou vykoupeny devastací přírody, sociální kataklyzma je za dveřmi. Nadcházející epidemie zhoubných onemocnění nebude mít obdoby. Zamořování životního prostředí jedy se začíná projevovat skrze potravní řetězec na každém z druhů. Mnoho jich tomuto souboji podlehlo a dokázali jsme zabít již přes polovinu živočišných druhů! Samotné generace mladých lidí jsou systematicky opájeny drogami, v naprosté letargii pak vidí svou budoucnost jen v penězích a sebestředném prožitku. Rock'n'roll, pop music i elektonická hudba, to vše má svůj podtext. Nárůst závislostí, ať už na drogách nebo zábavě je alarmující. Násilí je běžné, promiskuita a homosexualita vítána. Nejzvrhlejší porno zaplavilo svět. Kdo tvrdí, že se s tímto nesetkal, ten Vám lže.

Naštěstí se zdá, že se davy probouzejí. Otázkou však bude, zda už není pozdě a kam to bude směřovat. Vyvolávat paniku, v tom jsou médiokrati mistři. Navozují strach, rozkol a svár a kolem toho rozvinou svůj plán. Musíte splatit dluhy, jinak všem vezmeme hračky! Utahují se opasky, přišla krize ! No ovšem jak pro koho. A běda se tomu postavit, to pak vytáhneme hned kanón. Veřejnost se buď přesvědčí, že jste světu nebezpeční, blázni a psychopati, možní teroristé! Nebo si balte kufry, přírodní katastrofa je na cestě! Střílet po někom rakety je dneska dost zastaralé. Komunistické poručíme větru dešti se nám jakoby mávnutím proutkem přejmenovalo na geoinženýrství a rázem už nejde jen o vtip. K čemu podporuje Bill Gates vybělovaní mraků a kde se vzaly chemtrails, po tom pátrejte sami. Ovšem největším hitem budoucnosti se jeví ambiciózní projekt H.A.A.R.P. Pokud už i hlavní proud informuje o tajné radio vlnové zbrani hromadného ničení, měl by zbystřil i ten nejzarytější skeptik. Celé, co jste si teď přečetli, vezměte a okořeňte nastrčenými informacemi od zdroje Wikileaks. Svolává se to přes Facebook a těsto na revoluci máte zaděláno. Když už se to povedlo pár křovákům v Africe, tak co by to pak nešlo u nás.

Jenže zde je možná zakopený pes. Jako zle vyčíst z minulosti, žádné lidové povstání či revoluce nebyly tak svaté. A vždy se nakonec ukázalo, že v pozadí stála nějaká šedá eminence, bankéřův agent, budoucí tyran, možná ďábel sám. Kdo se postaví do čela tentokrát ? Tak řečený spasitel a nositel Nobelovy ceny míru, Mr. Obama? hvězdičky kolem hlavy pana van Rompuy?! Anebo existuje nějaká šance, že by to tentokrát mohlo být jinak? Ale jistě, právě v tom je to kouzlo. Svoboda volby. Ačkoliv situace by se mohla zdát lehce bezvýchodná, celý ten zvrácený plán má vážný nedostatek. Jako se ďábel z božské daru svobody volby rozhodl pro život bez Boha a chtěl zastínit jeho slávu, tak každý jeden z nás může odvrhnout to zlo, které současný stav věcí navozuje. A už nikdo nepozvedne svou zbraň! Udělejme soupis, jakousi inventuru naší působnosti. Každý sám za sebe a všichni dohromady. Zakonzervujme růst, zastavme války, svrhněme ty samozvané vládce a zahájíme otevřený dialog. Odtajníme tajné, neboť kdo se čeho bojí ? Jakým právem tají vlády svým národům některé informace ? Ochrana veřejného zájmu skrze utajování či podobná zvrácená rétorika se musí zastavit. Pouze naprostá transparentnost zajistí veřejnosti dostatečnou kontrolu. Vrátíme svobodu slova a pravda opět zvítězí. Musíme konečně najít poučení z dobrého i zlého, bez předsudku upřednostnit pravdu před skrytým zájmem. Když se poučený člověk dívá s odstupem věků na všechny ty války, říká si proč to neviděli, že se blíží takové nebezpečí ?! Neudělejme stejnou chybu znovu. Homo sapiens sapiens přeci znamená člověk moudrý! Sociální politika musí být vyčleněna z rámce zisků. Pouze společnost s náležitou úctou ke stáří si může zachovat své zdraví. Zapomenout na naše nejstarší generaci je jako zapomenout z koho jsme vzešli! Krev naší krve nemůže pojít jako zvěř . Vždyť kdo si zaslouží větší úctu než ten, který daroval nám život ? Zachovejme si otevřenou mysl a poslechněme si alternativy než učiníme naše rozhodnutí. Přestaňme věřit, že vládnou za nás mohou jiní. Feudalismus už zde byl a jak že to selhal ! Kvůli tomu už se barikády stavěly, tak proč to opakovat ? Rozumný podíl na vládě se týká každého z nás. Jinak se stavíme do role pasivních ovčánků, zmítáni stádem sem a tam. Ale již teď můžeme využít mnoho privilegií, která jsou doslova krví zaplacena. Tak proč se jich vzdávat pod nařízeními EU či jiné umělé instituce ? S referendem jim například můžeme udělat nejednu noční můru. Trvej na tom! Pokojná demonstrace a otevřená stávka jsou další mezistupně. Bez Vás to totiž nepůjde! Na to nezapomínejte. Na druhou stranu, byť pasivní ,postojem schvalované zlo, je pořád jen zlo a spoluúčast na něm tudíž jistá. Probuďme svůj vrozený kritický pohled. Než vstoupíte do cesty, tak se přeci taky rozhlédnete na všechny strany, nebo se pletu? Nezcizitelnost života musí být nejvyšší pravdou. Barbarství minulých století ukazuje všem, že skrze války a vraždění cesta nevede. Boj vyvolává zášť a ta přináší jen další boje. Nekonečný cyklus jakoby neměl konce, než padne ta posvátná věta. Pamatuj na svobodu volby! Byla ti dána od Boha a jen ona Tě k Bohu navrátí. Vyber si lásku před nenávistí, porozumění a odpuštění před netolerancí, pravdu před lží! Pocítíš dotek zvláštního klidu, pohlazené tělo i duše najde svůj domov v Kristu Ježíši. Pochválen buď všemohoucí milosrdný Bůh, ve vší své moudrosti, pochopení a lásce k nám. Ovšem to rozhodnutí už musí učinit každý sám.


Přímý odkaz na youtube video

.

Dokud si můžou tisknout peníze, tak si nezničí svět, který si za ně kupují ...
Dokud vlastní skoro celý svět, nebudou ho chtít zničit ... neměli by koho odírat ....
Proto mi nedává smysl ani "eugenika" ...