AUDI KLUB

Přímý odkaz na youtube video


Výklopný nákladní vůz Catepillar 797F

výška: 7 metrů
váha: 687,5 tuny
výkon: 4000 koňských sil
rekordní faktor: nejsilnější nákladní auto světa, uveze až 400 tun nákladu

Typ 797B je největším typem nákladního vozu, který vyrábí americká firma Catepillar Inc. Je tak obrovitý, že se na místo určení nemůže jako každý jiný náklaďák dostat po silnici, ale musí být sestaven přímo na místě z dovezených součástek. Tento megastroj patří opět do rodiny strojů, využívaných při dobývání nerostného bohatství. Je určen speciálně pro těžbu přírodního asfaltu a jeho síla je skutečně neuvěřitelná. Na jeho korbu je možno naložit neuvěřitelných 400 tun nákladu! Tento model má také největší „světlou výšku“ (tedy vzdálenost podvozku od země) ze všech nákladních vozů – okolo 1 metru. Jedna jediná pneumatika tohoto stroje (Michelin 59/80R63) stojí 40 000 dolarů a její průměr je takřka přesně 4 metry. Vedle takového auta vypadá člověk skutečně jako drobounký trpaslík.



Přímý odkaz na youtube video



Přímý odkaz na youtube video


Hasicí vůz Oshkosh Striker 4500

výška: 3,8 metru
váha: 58 tun
výkon: 950 koňských sil
rekordní faktor: z nádrže o objemu 17 000 litrů dokáže vystříkat 4 730 litrů za minutu

Hasicí vůz Oshkosh Striker 4500 je největším svého druhu na trhu. Je také určen pro zcela speciální úkoly – ochraně letiště. Pro tento specifický úkol je také zcela konkrétně vybaven. I při své gigantické hmotnosti dokáže na rychlost 80 km/h zrychlit za 35 sekund, přičemž maximální rychlost, kterou je schopen vyvinout, je až 110 km/h. Jeho kabina je takřka celá prosklená, takže umožňuje řidiči dokonalý panoramatický výhled. Na střeše a pod předním sklem jsou umístěny dvě hasičské „střílny“, z nichž může proudit voda až do vzdálenosti 70 metrů. Kromě nádrže o objemu 17 000 litrů má také ještě jednu nádrž, do které se vejde 2385 litrů hasící pěny. Abyste si takového mazlíčka pořídili do vaší obecní hasičské zbrojnice, museli byste za něj zaplatit cenu odpovídající 1 milionu dolarů, za který byste si dnes koupili asi 77 škodovek.



Přímý odkaz na youtube video


Nakladač LeTorneau L-2350

výška: 6,45 metru
váha: 293 tun
výkon: 2300 koňských sil
rekordní faktor: objem nádrže je celých téměř 4 000 litrů

Tento mamutí stroj je zdaleka největším typem nakladače na světě. Konstruktéři jej připravili pro jeden z nejtěžších úkolů vůbec – práci v povrchových dolech. Jakmile se tento gigant spustí do dolu, stane se pro něj toto místo doslova kolébkou i hrobem – už jej nikdy nedokáže opustit. L-2350 doslova láme rekordy takřka ve všech směrech. Do své olbřímí nakládací lžíce dokáže na jeden „hlt“ pojmout neuvěřitelných 41 m3 materiálu o hmotnosti až 75 tun. Gigantická je také jeho nádrž na pohonné hmoty – pojme do ní až 4 000 litrů paliva. Aby také ne, když ho za 24 hodin provozu dokáže spálit více než 4500 litrů! Řízení takového stroje je povoleno pouze nejzkušenějším důlním „žokejům“ – nejdůležitější kvalifikací je dokonalá schopnost prostorového odhadu. Ten, kdy by si tohoto kovového „miláčka“ chtěl pořídit domů, by se ale musel pěkně plácnout přes kapsu. Jeho cena je 7,6 milionu dolarů. Za stejné peníze byste dnes v Čechách pořídili 564 škodovek Otavií Tour.

Přímý odkaz na youtube video


V USA začal před několika lety vývoj obřího hasícího letounu. Jedná se o typ Boeing 747, modelové označení 200 F, resp. 273 C , tedy nákladní letoun, který má odklápěcí příď. Že by díky svému velkému nákladovému prostoru právě z něj mohl být dokonalý hasící letoun s velkým množstvím přepravované hasící směsi, to byl nápad lidí od letecké společností Evergreen International, jeho nynějšího provozatele. Pochopitelně se z počátku našlo velmi mnoho jedinců nepřejících tomuto projektu. Avšak požární Jumbo Jet opravdu po čase vznikl. Tým více jak 50 inženýrů strávil nad jeho realizací úctyhodných 20 000 hodin práce. Přes velmi složité schvalovací procesy požární 747, jenž nese název SUPERTANKER, v dnešní době provádí svoji prezentaci po celém území USA, při které demonstruje hašení za pomoci neuvěřitelných téměř 80 000 l vody, které má ve svých útrobách!

Teď tedy něco k technickým parametrům Boeingu 747 SUPERTANKER. Nádrže na hasící směs jsou o objemu 20 500 galonů, tedy 77 600 litrů, to je vskutku létající rybník! Cestovní rychlost je 0,86 Machova čísla, čili dosáhne i na vzdálený požár za relativně krátký čas, pracovní rychlost při shozech ve výšce 500 stop, tedy 152 metrů na zemí, je 180 mil/289 km/h. Oproti v USA hojně používanému typu na hašení požárů, Lockhedu P3 Orion, jsou to opravdu nesrovnatelně lepší parametry. Orion verze dle verze do cca 12 000 litrů hasiva…

Jumbo je schopné účinně zasáhnout, resp. provést shoz na plochu o celkovém rozměru cca 2300 m2, Orion pouze na ploše necelých 200 m2. Voda se z Boeingu vypouští za pomoci čtyř trysek, každá má průměr 40 cm, při tlaku téměř 12 barů. Hasební směs či voda se však nemusí vypustit naráz. Jedno Jumbo zastane tedy práci za 7 malých letadel. Doba jeho opakované přípravy, tankování PHM, naplnění hasiva a vzletu dosáhne 37 minut. Obsluhu SUPERTANKERu tvoří 3-4 členové osádky. Co se týče technických parametrů samotného letounu, ty jsou naprosto shodné s běžným typem Boeing 747 – 200 F.

Když jsem to jako 8miletej viděl naživo na leteckým dnu v Mošnově a stál jsem přímo pod tím a pak v kabině a v nákladovým prostoru... nic jinýho na světě už to nemůže překonat



Přímý odkaz na youtube video

No jestli nedělají i model Plus, tak určitě ne

Kriznik: Antonov jsem na zivo jeste nevidel, jen z videa, i tak mi prijde neskutecne, ze neco tak obrovskeho muze letet.




Přímý odkaz na youtube video



Tady pridavam lod Blue Marlin

info zde:

Sovětské mašiny..


Přímý odkaz na youtube video

Taky pridam jeden kousek


Přímý odkaz na youtube video


miluji strojarinu

shaggy: Takovyhle prkotiny jsem programoval někdy ve druháku na učňáku..

shaggy:

To bych si dovedl představit i místo zubaře. Měl bych větší důvěru

Hanys: Do ty doby, než by se vloudila nějaká "chybička" do programu..

Jauwwajs !!!

Přímý odkaz na youtube video



Nejrychlejší automobil-loď na světě



Kalifornská společnost WaterCar představila unikátní prototypy obojživelných automobilů. Zatímco Python je plnohodnotným automobilem, který dokáže jezdit po souši i plavat po vodě, Gator představuje jen podvozek a několik základních prvků.

Nový majitel si ho pak může upravit dle vlastních potřeb. Python, byť to zatím není oficiálně potvrzeno, se stal nejrychlejším vodním automobilem na světě. Pětimístné otevřené vozidlo, které používá lodní supervýkonný motor Dominator Jet (500 koní), dokáže na vodní hladině vyvinout úctyhodných 96,6 km/h. V „suchém“ režimu Python díky motoru o výkonu 640 koňských sil dosáhne 100 km/h za pouhé 4,5 sekundy. Silničním maximem pro „amfibii“ je 161 km/h. V těchto parametrech bychom mu konkurenci sotva našli.

Šéf společnosti a zároveň hlavní inženýr Dave March neskrývá, že při vývoji originálního vodního vozidla se konstruktéři inspirovali u jiných amerických automobilů, především pak u populárního sporťáku Chevrolet Corvette. Jako hlavní materiál při výrobě Pythonu, který na první pohled vypadá poněkud zvláštně a neohrabaně, posloužila nerezová ocel a pro většinu prvků interiéru plasty. Díky tomu vůz váží pouhé 1,7 tuny. Python, jehož interiér trochu připomíná kapitánský můstek klasického člunu, je navržen tak, že i při plavbě je možné otevírat dveře, aniž by se přitom do salónu dostala kapka vody. Při pohybu po hladině má vozidlo kola zvednutá nahoru, což značně snižuje hydrodynamický odpor. Zájemci o obojživelný automobil si musí připravit v přepočtu kolem 3,4 milionu korun, základní kit Gator pak vyjde na 500 tisíc korun.

Přímý odkaz na youtube video



Přímý odkaz na youtube video



Přímý odkaz na youtube video


Oasis of the Seas, luxusní město na vlnách

Loď o délce 360 metrů pojme 6300 pasažérů a 2100 členů posádky. Cestující mají k dispozici 16 palub s 2700 kajutami. Mezi největší zajímavosti patří umělé kluziště a divadlo, které bylo vybudováno po vzoru antických amfiteátrů a nabízí 750 diváckých míst.

Palubní lístek stojí podle typu ubytování, pokoj o velikosti 17 m2 s balkonem vyjde pro dvě osoby celkem na 2132 dolarů.

Nejnáročnější cestující mají k dispozici i 28 mezonetových pokojů a luxusních apartmá o rozloze 150 m2 s okny o velikosti dvou pater a balkony s výhledem na moře nebo na promenádu.

Oasis of the Seas

* Majitel: Royal Caribbean International
* Náklady na stavbu lodi: 1,4 miliardy dolarů
* Délka lodi: 360 m
* Šířka: max. 60,5 m, v místě ponoru 47 m
* Tonáž: 225 282 tun
* Ponor: 9,3 m
* Paluby: 16
* Rychlost: 41,9 km/h
* Kapacita: 6296 pasažérů
* Posádka: 2 165


Tady podplouvá pod největším dánským mostem.


Most Belt je největším dánským mostem a druhým největším visutým mostem světa. Překonává průliv Velký Belt mezi městy Korsør a Nyborg a spojuje dva největší dánské ostrovy Sjaelland a Fyn.

Světlá výška hlavního oblouku je 65 metrů od hladiny moře. "Dvacetipatrové plavidlo i po sklopení komínů mělo mezi sebou a mostem mezeru necelých 50 centimetrů," uvedli operátoři mostu.

Zde stránky lodi pro případné zájemce o plavbu

Potopte se on-line k Titaniku.


Nejpodrobnějšího prozkoumávání potopené superlodi se můžete zúčastnit prostřednictvím sociálních sítí. Mimo speciálního webu projektu bude do akce zapojen Twitter, Facebook, YouTube i Flickr. A to vše v reálném čase. Vědci se sice potopí až za čtyři dny, ale už teď můžete prozkoumat okolí lodi a prohlédnout si starší záběry.



text:idnes.cz

Přímý odkaz na youtube video


Firma Dunkel Industries připravila obytný vůz, který má ve výbavě snad všechno, co je třeba pro luxusní terénní dovolenou.

Tady musíme zapomenout na klasické tvary obytných vozů, jak je známe od nás. Tohle je gigantický kousek postavený na Fordu F650, tedy na středním náklaďáku či na extrémně velké dodávce. Záleží, z jaké strany se na to díváte.


Na karoserii je to poznat. Typické americké tvary jsou doplněny ohromnou kabinou za sedadly řidiče, velkou nástavbou na střeše a ložnou plochou zcela vzadu. Jenže pozor! Na střechu se vedle sebe vejdou dvě čtyřkolky a na ložnou plochu třeba Jeep Wrangler.

Uvnitř je svět luxusu a přepychu. Najdeme tu třeba kuchyň vybavenou vším komfortem, porcelánový záchod a klasickou sprchu, luxusní sedadla, velikou dvoupostel a výkonný audio-video systém. Po celém voze jsou pak rozmístěny velké úložné prostory, kam se vejde snad všechno, co byste našli doma ve svém třípokojovém bytě. Pokud by to nestačilo, může se za auto zapřáhnout speciální vlek, kde je třeba další zásoba vody, venkovní kuchyně, sprcha, velká skříň nebo rozkládací stan.

Tesi: To je bomba! V tom bych si dokázal představit dlouhou cestovní dovolenou.

Tohle je taky pecka


Přímý odkaz na youtube video


Zájemci o karavan mohou vybírat z celkem široké nabídky. Špičku ale asi tvoří firma Volkner s řadou Mobile Performance.


Za tyhle rodinné domy na kolech zaplatí majitel dost peněz. Ten nejdražší stojí 825 tisíc liber, tedy 26 milionů korun. A to ještě chybí to základní – auto.

Karavany této řady jsou totiž pojízdné domy i s garáží. Nejlevnější verze mají v zádi místo pro miniautomobil Smart ForTwo, ale to mnohým nestačí. Střední řada pak strčí do své výsuvné garáže Mini Cooper. Ta nejdelší – 12,3 dlouhý karavan – dokáže schovat a převézt i takové vozy, jako je Mercedes-Benz CLK, Porsche 911, Maserati Quattroporte nebo Jaguar XK8.

Přímý odkaz na youtube video


Beriev Be-200 Altair je ruské obojživelné letadlo z druhé poloviny devadesátých let 20. století. Vzlet prvního prototypu se uskutečnil 24. září 1998 a o rok později byl stroj představen v Paříži. Letoun byl vyvíjen jako protipožární a získal ruský certifikát hasičského letadla. Kromě toho byly zkonstruovány varianty pro přepravu nákladů, cestujících i zraněných. Be-200 je možno využít i pro vojenské účely jako protiponorkový.

V hasičské verzi je letoun schopný pojmout 12 000 litrů vody a 1 200 litrů speciálních hasících látek. Hasící vodu je možno tankovat na letišti nebo ve speciálním režimu nad vodní hladinou, kdy jsou pumpy schopné natankovat během 14 sekund za letu plnou nádrž.

Technické údaje



* Osádka: 2

* Rozpětí: 32,78 m

* Délka: 32,05 m

* Výška: 8,90 m

* Nosná plocha: 117,44 m²

* Hmotnost vlastního stroje: 27 600 kg

* Max vzletová hmotnost: 37 200 kg

* Přistávací hmotnost: 35 000 kg

* Max. hmotnost po dotankování vody: 43 000 kg


* Náklad: 7 500 kg

* Palivo: 12 500 kg

* Pohon 2 x ZMKB Progress D 436TP

* Maximální rychlost: 750 km/h

* Cestovní rychlost: 600 km/h

* Minimální rychlost: 185 km/h

* Rychlost pro dotankování hasící vody: 160–190 km/h

* Dostup: 8000 m

* Dostup s jedním motorem 5500 m


* Dolet: 1700 km

* Maximální dolet: 3850 km

* Přistávací dráha na vodě: 1300 m

* Přistávací dráha pevná: 950 m

* Vzletová dráha na vodě: 1000 m

* Vzletová dráha pevná: 700 m

* Náklad: 64 pasažérů nebo 30 nemocných na lůžkách a zdravotní personál nebo 8000 kg nákladu nebo 12 m³ (cca 12 tun) hasící vody.

zdroj:wiki[/b]

Přímý odkaz na youtube video


3D tiskarna

CASE IH STEIGER 600 je nejsilněšjím traktorem na světě. 670 koní maximálního výkonu ve spojení s pásovým podvozkem QuadTrac ho jasně staví na trůn!

Leopard: videl som video kde sa tahli na lane case steiger a tank, bolo to o chlp ale tank vyhral

Leopard: s touhle hračkou blbli v jednom ze spešl TopGearů

Mám nějaký fotky, jak jedna severomoravská firma testovala tažnou sílu různých traktorů. Docela zajímavý.

Tesi: To už jsem sem kdysi dával. Je to paráda.

valmet: Asi jsem si nevsiml, opakovani je matka moudrosti.

trosku vetsi buldozer

"Váží více než 136 tun a na jedno “kousnutí” nabere tun 218. Stejně gigantická je i jeho spotřeba, za jeho obvyklý pracovní den spotřebuje zhruba 1663 litrů dieselu. Díky síle dvanáctiválcového motoru s výkonem 1150 koňských síl dokáže doslova projíždět skrze domy a třeba i vysekat pěšinu v lese."

co to sezere za den,na to oktafka tedeyyy jezdi skoro rok

Bizarní mrchožravá moucha vstala z mrtvých

Senzační objev ve španělské provincii La Rioja vrátil do hry kovově modrou mouchu s oranžovou hlavou, která si libuje v morku kostí velkých mršin. Byl to bohužel v celé Evropě jediný oficiálně vyhynulý druh dvoukřídlého hmyzu.






Je to skoro neuvěřitelné, ale série druhů, dlouho považovaných za spolehlivě vymřelé a pak zázračně nalezených, pokračuje ve velkém stylu. Teď se to přihodilo bizarní mrchožravé mouše, která vzhledem nijak nezapře divoký životní styl. Snad ani extrémisty posedlé zkázou přírody nemůže mrzet, že se po více než 160 letech vrátila z entomologických legend do světa živých.




Jde o přibližně centimetrovou mouchu druhu Thyreophora cynophila, anglicky přezdívanou bone skipper, čili něco jako „hopsalka kostní“. Roku 1798 ji pro vědu nadšeně popsal německý přírodovědec Panzer jako Musca cynophila, v němčině pak coby „Hundefliege“, psí mouchu. Objevil ji totiž na mršině psa v německém Mannheimu. Její jméno poněkud irituje paleontology, protože ho používají pro linii ptakopánvých dinosaurů zahrnující ankylosaury a stegosaury. Tyreofory vypadají jako z jiného světa – velkou, jásavě oranžovou hlavu doplňuje kovově modré tělo a křídla se dvěmi černými skvrnkami. Podle některých starých pozorování dokonce jejich oranžová hlava světélkuje ve tmě. Odborníci považují nápadný vzhled těchno much za produkt pohlavního výběru a není prý vyloučeno, že samci tyreofor bojují o partnerky, aby získali jejich přízeň.



Časem se ukázalo, že se tyreofory neomezují jenom na pošlé psy, ale především na mršiny velkých zvířat, jako jsou jeleni. Od střední po západní Evropu provozovaly napínavý životní styl lovců mršin, po nichž pátraly v noci a výhradně během zimních měsíců. Stravu pro sebe i své larvy hledaly především v morku rozbitých kostí velkých zvířat, které byly v evropských lesích vždycky docela běžné, ať už díky medvědům, vlkům nebo lidem. V rámci much se řadí k sýrohlodkám (Piophilidae). Jejich známější a vzhledově méně výstřední příbuzné dodnes šokují turisty na Sardinii, kteří se přijdou podívat na výrobu slavného sýra Casu Marzu. Tento sýr je jenom pro opravdové labužníky, neboť zraje prolezlý larvičkami sýrohlodky drobné (Piophila casei) a pojídá se hodně rozložený, včetně živých osmimilimetrových larev.



Casu Marzu, sýr pro náročné.


Tyreofory doplatily na extrémní specializaci, protože s poklesem počtu velkých šelem a s rozvojem technologií chovu dobytka v první polovině 19. století došlo k náhlému úbytku velkých mršin v krajině a s nimi zmizel i dostupný morek. Od roku 1850 byly považovány za spolehlivě vyhynulé a entomologové postupně zapomněli, jak vlastně tyreofory vypadaly. Kovově modré mouchy s oranžovou hlavou přešly do entomologických bajek. Lze sice připustit, že se na jejich zmizení významně podepsali lidé, bylo to ale zřetelně neúmyslné a snížení počtu mršin mělo nepochybně mnohé příznivé důsledky.


Klinická smrt druhu mrchožravých much trvala až do konce roku 2009, kdy amatérský fotograf v národním parku Sierra de Cebollera ve španělské provincii La Rioja nafotil podivnou mouchu. Byla tak zvláštní, že ji oslovení entomologové nejprve považovali za něco spolehlivě tropického. Nakonec jeden z nich ve výstředním hmyzovi odhalil desítky let zmizelou tyreoforu. Začátkem roku 2010 se na místo pořízení inkriminované fotografie vrátil entomologický tým vedený Danielem Martínem-Vegou ze španělské Universidad de Alcalá. Badatelům se podařilo pochytat šest tyreofor a neobyčejné mouchy definitivně vstaly z mrtvých. Podle Martína-Vegy unikaly dlouho pozornosti všetečných entomologů, kteří se mnohdy neštítí ani zapáchajících mršin, protože poletují za zimních nocí, kdy entomologové obvykle nefungují. Snad jim časem odpustí i autoři seznamů vyhynulých druhů, kteří tyreoforu v roce 2007 s velkou slávou zařadili jako jediného zástupce řádu dvoukřídlých (Diptera) na seznam totálně vyhynulých moderních evropských druhů.


Prameny: Systematic Entomology 35: 607–613, Wikipedia (Thyreophora cynophila, Cheese fly).


Přímý odkaz na youtube video

Proč modropláštníci zpívají duet se svým úhlavním nepřítelem?

Australský ptáček paroduje svého predátora, aby se zavděčil samičám. Pořádá pro ně vystoupení, které si nezadá s hororem, jde mu přitom o život.



Modropláštník modrofialový (Malurus splendens). Kredit: Julia Gross, Wikipedia, Creative Commons Attribution 2.0 Generic license.


Modropláštníci jsou malí zpěvní ptáci, jejichž domovinou jsou oblasti Australie a Nové Guineje. Živí se hmyzem a protože samice našly zalíbení v modré, odpovídá tomu i šat jejich nápadníků. A nejen to. Aby u svých družek uspěli, trhají občas barevné okvětní lístky a nosí jim je ukazovat. I v dalších záležitostech jsou tak trochu jako my. Samečci se samičkami tvoří páry, ale s oblibou se oba páří jinde. Ornitologové tomu říkají, že jsou sociálně monogamní, ale sexuálně promiskuitní. Nejzajímavější na těchto ptáčcích je jejich zpěv. Tak jak se na zpěvné ptactvo sluší, mají samečci repertoár kterým si chrání své teritorium. Mají i poplašný křik, kterým informují o nebezpečí. Na „hlasový projev druhého typu“ přeladí svůj normální zpěv tehdy, když jsou konfrontováni s hlasovým projevem svého úhlavního nepřítele - flétnáka.


Pár modropláštníků z australského jihu. (Credit: Mitchell Walters/University of Chicago)

Místo toho, aby zpívající ptáček v přítomnosti predátora ztichl a vytratil se, ještě na sebe začne upozorňovat. V praxi to vypadá tak, že pokud si zpívající sameček flétnáka všimne, bleskově přeladí na jeho notu a zpívá s ním něco jako duet. S radostí ze života ale takové zpěvy toho moc společného nemají. V podstatě jde o risk, který se může malému střízlíkovi krvavě vymstít. Zprvu se soudilo, že tímto chováním ptáci varují ostatní příslušníky svého druhu aby se měli čas schovat. Vědci z Cornell University ale zjistili, že důvod, proč tito ptačí borci pohrdají svým životem, je zcela jiný. Samičky jejich „varování“ k žádnému úprku ani snaze se schovat, nepřiměje. Opak je pravdou. Zpozorní a vydávají se směrem, kde se takový koncert pořádá.


Aby se vědci vyznali ve fungování ptačího mozku, udělali na ptáky malý podfuk. Pouštěli jim stejnou nahrávku ve třech upravených verzích a zjišťovali, jak budou samičky reagovat. V první nahrávce byl jen obyčejný zpěv samečka bránícího si své teritorium (zpěv typu I). Druhá nahrávka byl pouze pokřik predátora a třetí nahrávka obsahovala jak nahrávku klasického zpěvu (typ I), tak hlasový projev jeho úhlavního nepřítele i následné „přeladění“ z normálního zpěvu do zpěvu typu II. Ptačí samičky modropláštníka se chovaly pokaždé jinak. Když jim přehrály samotný hlas predátora, kvapně odlétaly pryč. Zpívající modropláštník hájící si své teritorium (zpěvem typu I) je ale vábil a když nebezpečí ze strany flétnáků pominulo, přibližovaly se. Jakmile ale samičky zaslechly třetí nahrávku s přeladěním samčího zpěvu z typu I do typu II, přesto že současně slyšely i pokřik flétnáka (stejně intenzivně jako předtím), projevila se jejich povaha v celé své nahotě.


Flétnák černý. Více jeho chování odráží anglické označení „Butcherbird“ (řezník), je totiž hlavním predátorem malých ptáků v Australii.
Kredit: Kredit: David Armbrust)

Zvědavost byla silnější a nerozprchly se. Naopak se slétaly a jakoby si řekly „holky jdeme se podívat, bude mela“. Riskantní naparování samců jim imponovalo a vzrušovalo je. Samečci svůj krk evidentně nasazovali jen pro jejich zábavu. Když se divačkám „hororové“ představení líbilo a hrdina zůstal naživu, občas jej odměnily trochou sexu.


To, že ze sebe dělají samečci šašky pro obveselení partnerek podpořily i testy jejich zdravotního a fyzického stavu. Samečci, podstupující provokující koncerty spolu s predátorem, nepatří k těm nejzdatnějším. Možná tedy chování, které považujeme za vysoce riskantní, ve skutečnosti takovým ani není. Všichni samečci totiž reagují stejně a predátorovi „sekundují“ bez ohledu na to jak jsou zdatní, barevní, nebo staří. Z toho, že zareagují změnou hlasu vyplývá, že o predátorovi dobře vědí a uvědomují si odkud jim případný útok hrozí. Vyloučit zatím nelze ani to, že v hlase predátora dokážou vycítit, že není zrovna na lovu a že je zaměstnán vlastními „srdečními“ záležitostmi, které jej přivedly do stavu, kdy mu je do zpěvu. Možná že to samečci modropláštníků na své vyvolené jen tak trochu filmují. Závěr z toho ale udělat můžeme. Pokud v roli porotce budou samičky, nezbude nám než se dál fintit a naparovat a za sladké chvilky i život nasazovat.


Pramen: The University of Chicago Medical Center


Koukám, že jsme na tom stejně.

valmet: