AUDI KLUB

Mezi lékaři je zřejmý velký nedostatek víry v používaná „léčiva“. Průzkumy a ankety ukazují, že tři ze čtyř lékařů (75%!) by odmítli jakoukoliv chemoterapii kvůli neúčinnosti proti onemocnění a pustošivým účinkům na celý lidský organizmus. To jim ovšem evidentně nebrání v tom, aby ji předepisovali pacientům. Na rozdíl od ostatních, neinvazivních a pronásledovaných alternativních terapií jsou ovšem tyto otravné kokteily state-of-the-art. Hippokrates by je asi všechny obvinil z křivé přísahy… a za Chamurabbiho by jednoduše nepřežili.

Co se týče chemoterapie, mnohým lékařům a vědcům nezbývá než říct:

„Většina rakovinových pacientů zemře kvůli chemoterapii, která neléčí rakovinu prsu, tlustého střeva ani plic. Je to prokázáno už více než deset let, ale lékaři ji v boji s těmito tumory přesto nadále používají.“ (MUDr. Allen Levin, UCSF „The Healing of Cancer“, Marcus Books, 1990).

„Kdybych měl nádor, nikdy bych se neuchýlil k žádné ze standardních terapií užívaných pro tuto chorobu. Rakovinoví pacienti, kteří se do těchto center nedostaví, ještě mají šanci to zvládnout.“ (Prof. Gorge Mathe „Scientific Medicine Stymied“, Medicines Nouvelles, Paříž, 1989)

Dr. Hardin Jones, docent na University of California, dospěl po analýze statistik o přežití rakoviny, zahrnujících mnoho desetiletí, k následujícímu závěru: „… stav (chemoterapeuticky) neošetřených pacientů se nezhorší nebo dokonce zlepší.“ Tento otřesný závěr Dr. Jonese nebyl nikdy vyvrácen.
(Walter Last „The Ecologist“, roč. 28, č. 2, březen - duben 1998)

„Mnoho onkologů bez okolků doporučí chemoterapii u téměř libovolného druhu rakoviny s vírou, která zůstává neotřesitelná i přes konstantní nezdary.“
(MUDr. Albert Braverman „Medical Oncology in the 90´s“, Lancet, 1991, sv. 337, str. 901)

„Naše nejefektivnější léčebné režimy jsou nabity riziky, vedlejšími účinky a praktickými potížemi; a poté, co všichni ti pacienti, které jsme takto ošetřili, zaplatili svou daň, je jen promile z nich odměněno krátkým obdobím ústupu tumorů, a to většinou jen částečným.“
(Eduard G. Griffin „World Without Cancer“, American Media Publications, 1996)

„… v drtivé většině případů neexistuje žádný důkaz jakéhokoli druhu, který by opravňoval očekávání, že chemoterapie nějak zvyšuje naději na přežití. O této terapii se šíří velká lež, totiž že nějak souvisí s ústupem rakoviny a prodloužením života pacienta.“
(Philip Day „Cancer: Why we are still dying to know truth“, Credence Publications, 2000)

„Výzkumníci z McGill Cancer Center poslali 118 lékařům, expertům na rakovinu plic, dotazník k zjištění míry důvěry, kterou měli k terapiím, jichž běžně používali. Byli požádáni, aby si představili, že by sami dostali tuto nemoc, a kterou ze šesti současných experimentálních terapií by si v tomto případě vybrali. Odpovědělo 79 lékařů. 64 z nich řeklo, že by nesouhlasili s žádnou léčbou zahrnující cis-platinum – jednu z chemoterapeutických drog, kterou běžně používali – a 58 ze 79 těchto lékařů se domnívalo, že všechny v úvahu přicházející experimentální terapie jsou neakceptovatelné kvůli neúčinnosti a vysoké toxicitě chemoterapie.“
(Philip Day „Cancer: Why we are still dying to know the truth“, Credence Publications, 2000)

Doktor Ulrich Able, německý epidemiolog z Heidelberg Mannheim Tumor Clinic, provedl vyčerpávající rozbor a zhodnocení všech podstatných studií a klinických experimentů, které kdy byly v rámci chemoterapie provedeny. ... Able zjistil, že celkový celosvětový poměr pozitivních výsledků použití chemoterapie je děsivý, jednoduše proto, že nikde nejsou dostupné vědecké důkazy demonstrující, že chemoterapie může „… libovolným za zmínku stojícím způsobem prodloužit život pacientů postižených nejběžnějšími druhy rakoviny orgánů.“ Able upozornil, že chemoterapie může zkvalitnit život jen výjimečně, a označil to za „vědeckou bídu“. Zastává názor, že přinejmenším 80% ve světě prováděných chemoterapií je zbytečných.

„I když neexistuje jakýkoli vědecký důkaz o účinnosti chemoterapie, nejsou lékaři ani pacienti připravení se jí vzdát.“ (Lancet, srpen 10, 1991) O této hloubkové studii se nikdy nezmínili v žádném z veřejných sdělovacích prostředků: byla dokonale pohřbena…
(Tim O'Shea „Chemotherapy – An Unproven Procedure“)

„Podle zpráv lékařských asociací jsou notoricky známé nebezpečné vedlejší účinky léčiv čtvrtou hlavní příčinou úmrtí, hned po infarktu, rakovině, a mrtvici.“
(Journal of the American Medical Association, 15. duben 1998)

-----

Vzpominate si jeste na MUDr. Fortýna a jeho DEVITALIZACI, ktera zpusobila obrovsky rozruch mezi lidmi a zvlaste mezi temi co na rakovine vydelavaji na sve zivobyti?

Ze soukromých odborných onko informací vím, že:
- umrtnost na rakovinu je "jen" 25%, ALE!!! 90% z těchto 25% je zaviněno nikoliv samotnou chorobou, ale pozdním stádiem zahájení léčby = lidé se bojí nechat vyšetřt, aby se nedozvěděli, že mají raka = pozdě.
Chemo je sfinstvo, ale nealternáčům bez naděje může pomoci. Jinak bych volil cokoli jiného.

PS: Galatíková odmítla chemo, pohřeb byl 3.1.2008

Falšuje onkologie statistiky?

V roce 1975 předložil americký výzkumník rakoviny Dr. Hardin B. Jones na kongresu pro výzkum rakoviny, který se konal na univerzitě Berkeley (Kalifornie) naprosto šokující dokument: byl to výsledek právě uzavřeného, 23 roků trvajícího statistického výzkumu. Dr. Jones podrobně dokázal, že nemocní rakovinou, kteří se zdráhali podrobit se oficiální medicínské terapii (chemoterapii a ozařování) přežili v průměru 12 a půl roku, zatímco pacienti, kteří se rozhodli pro užívání medikamentů pocházejících z pokusů na zvířatech v průměru umírali již po 3 letech. Tak veřejně obžaloval zfalšované statistické výsledky ze strany chemicko-medicínského výzkumu, které se prováděly ve prospěch vivisekce: onkologický establishment tajně pracoval na předstírání úspěchů k zajištění důvěry a financování veřejností. Odhalení Dr. Jonese vyvolalo v takových případech obvyklé reakce: cenzuru dat, stíhání a pomluvy vůči němu. Účastníci kongresu - lékaři a uznávaní výzkumníci přijali statistiky s chladnou odezvou a mezi všemi přítomnými zástupci tisku měl pouze jeden jediný žurnalista odvahu informovat veřejnost o podaných důkazech Dr. Jonese. Statistika upadla v Evropě během jednoho jediného roku v zapomění, až do té doby, co byla publikována veřejně v Německu; zmiňují se o ní i odkazy na konci knihy .

Mezi mnoha mýtech okolo rakoviny se musí zmínit následující paradoxní případ: v roce 1926 byla přiřknuta Nobelova cena za medicínu dánskému výzkumníkovi J. A. Grib Fibigerovi, který objevil "Spinoptera carcinoma" - tzn. bacil, který podle něj a některých dalších důvěřivých lidí vyvolává rakovinu. Přece se však "Spinoptera carcinoma" nikdy nedokázal, snad mimo živých představ v myslích jednoho nebo více výzkumníků.

S takovými machinacemi se prodávají iluze a podněcují naděje pacientů. Takzvaný "Big Busines" okolo rakoviny je velice výnosný obchod, kde se dá obohatit každým prostředkem za každou cenu.

Vlivný anglický medicínský časopis ("The Lancet") zveřejnil další statistiku Dr. Jonese, jež se konala po 3 roky (1970 - 1973) v anglickém regionu Oxfordu na skupině 188 pacientů s inoperabilní rakovninou plic. Skupina byla rozdělena na tři části: první část se nepodorobila žádnému ošetření, druhá část byla ošetřena PROCABRAZINEM a třetí část byla podrobena intenzivní chemoterapii. Lidé v první skupině, tzn. pacienti trpící rakovinou plic v pokročilém stadiu, kteří nebyli nijak ošetření, žili déle než ostatní. Zde jsou konkrétní čísla: (10)

1. skupina - žádné ošetření. Průměrná doba přežití: 220 dnů
2. skupina - ošetření PROCABRAZINEM. Průměrná doba přežití: 190 dnů
3. skupina - intenzivní chemoterapie. Průměrná doba přežití: 75 dnů

"The Lancet" neříká nic o tom, jak dlouho by žili nemocní rakovinou, kdyby byli ošetřování přírodními prostředky nebo další přírodní medicínou. Snad by se zcela uzdravili, ale toto by bylo příliš, požadovat od oficiálního medicínského časopisu, aby toto písemně připustil.

Zneklidňující je také ten fakt, že pokud jde o volbu, tzn. když se musí vybrat jedna nebo další metoda ošetření, většina pacientů dlouho nepřemýšlí a svěří se do péče oficiálních léčebných metod. Je to bezpochyby následek nevědomosti a zavádějících informací, které šíří zainteresovaní lidé.

Mezitím cestuje řetěz sbírek pro výzkum rakoviny a lidé soupeří o to, kdo přispěje více. Kam jdou ale všechny finanční prostředky? Větší část slouží k tomu, aby se nakupovala laboratorní zvířata, u kterých se bude uměle vyvolávat rakovina, která nemá s lidskou formou této nemoci nic společného, dále k nákupu fixačních aparátů; tzn. nákladných aparátů které slouží k fixaci zvířat v libovolně zvolené poloze, dále k výzkumnému vybavení, k najmutí asistentů, laborantů a laborantek, k placení hlídače laboratoře a především k vývoji nových medikamentů, které nikdy nevyřeší problém rakoviny, i když vědečtí výzkumníci učiní mnoho závěrů.

Ale toto zůstává obyčejnému člověku neodkryto a místo toho aby přestal, dále uklidňujé své svědomí finančními dary a tak umožňuje fungovat tento podvod. Když si k tomu uvědomíme, že velká část těchto výzkumů se provádí farmaceutickými firmami, jejichž zisky a ekonomická síla jsou na této planetě tak obrovské, že se dají srovnávat s těžebním průmyslem, je nám zcela jasné, že tyto firmy sledují čístě komerční zájmy místo zdravotních.

V dubnu roku 1987 byl jeden z mnoha medicínských "baronů", prof. Domenico Stalfieri - lékařský přednosta nemocnice Locri v Kalábrii a několikrát tituly vyznamenaný generální sekretář italské rakovinové ligy, známý především svým "intenzivním nasazením ve sbírání peněz pro vědecké výzkumy rakoviny" zatčen za to, že požadoval pod nátlakem od propagačních agentur úplatky za jeho propagandistické výstupy k dobru rakovinové ligy .

Převzato: