AUDI KLUB

O tom, jak jsem během dvou dnů zažil minulost, současnost i budoucnost Jaguaru a jak mi svezení s D-Type nakonec zachránily kalhoty šéfa JLR Classic
Během dvou dnů jsem toho stihnul na poměry mezinárodních prezentací fakt hodně. V Anglii jsem se mohl ještě jednou rozloučit s klasickým osmiválcovým F-Type, který už končí. Na okruhu v Goodwoodu jsme se také svezli s některými ikonickými jaguary v čele s D-Type, abychom si o něco později prohlédli elektrickou formuli I-Type 6, pokecali se šéfem Jaguaru o budoucnosti a na Festivalu rychlosti prozkoumali úchvatné speciály z Le Mans v podobě XJR-12. Ano, na některé novinářské akce se bude vzpomínat poměrně dlouho a tohle byla jedna z nich.

Autor: Lukáš Dittrich
Kategorie: Jaguar Alfa Romeo 4C auta auto BMW brzdové kotouče brzdy formule helmy Jaguar F-Type Land Rover nejrychlejší auto Porsche řízení speciální zas
Datum zveřejnění: Sat, 17 Aug 2024 05:48:26 +0000

Už půl hodinu sedíme napáskováni v letadle na ruzyňském letišti a pořád se na něco čeká. Vypadá to, že i tenhle let bude mít zpoždění jako snad úplně každý letecký spoj po pandemii kovidu. Alespoň mám trochu více času zůstat na internetu a postahovat nějaké materiály týkající se akce, kam zrovna mířím. Protože to víte, času není na rozdávání a u mezinárodních prezentací mnohdy skončím u toho, že si do kalendáře napíšu datum konání, automobilku a více už neřeším. Občas se tak stane, že se mne někdo zeptá, kam letím a já to vlastně nevím. Zrovna tady se mi to vymstilo, když jsem si týden předem vzpomněl, že letím do Anglie a že mi občanka stačit nebude. Platnost mého pasu přitom skončila v roce 2022 a ani zrychlená pětidenní lhůta na vydání nového mi nestačila. Spravila to služba, které úředníci říkají „superblesk". Pas dostanete do 24 hodin a zaplatíte za to pěkných šest táců. Tak snad ten program bude dostatečně bohatý a bude stát za tyhle nehorázné peníze.

A ano, stažené PDF slibovalo vskutku zajímavé věci. Cesta z letiště na hotel, přespání a druhý den program k prasknutí. Nejprve přesun s Jaguarem F-Type na jih do Goodwoodu, pak ochutnávka činnosti divize Jaguar Land Rover Classic v podobě testování historických veteránů značky Jaguar. Když jsem četl seznam aut, která budou k dispozici, málem jsem spadl z té letecké židle (ještě že jsem byl už připoutaný). Na řízení tu bude několik E-Type, nedoceněné XJC s dvanáctiválcem nebo XJS, na místě pasažéra si budeme moci vyzkoušet C-Type (!), D-Type (!) a svého času nejrychlejší auto planety - XJ220. Pak má být v plánu prohlídka elektrické formule I-Type, přesun do přilehlého dolu, kde se povozíme nejnovějším Defenderem OCTA osazeným osmiválcem od BMW M a večer posezení se šéfem Jaguaru. V mailu se přímo psalo, ať si pro něm připravím „tricky questions". No a druhý den návštěva Festivalu rychlosti v Goodwoodu, protože tam se v akci představí jak ta elektrická formule Jaguar, tak XJR-9 a XJR-12. To jsou ty fialové placky s nápisy Silk Cut, které naposledy vyhrály pro Jaguar Le Mans, kdyby náhodou někdo nevěděl.

Program tak bohatý, že než jsem ho dočetl, už letuška prudila, ať zavřu počítač, protože startujeme. Konečně.

- Zdroj: Lukáš Dittrich
-
-
-

Celá galerie 30
Werlcome, mr. „ditt-rič"

Podobné akce obvykle probíhají pod dozorem člověka z PR oddělení dané automobilky, který doprovází skupinu novinářů. Občas to vypadá, jako když paní učitelka/pan učitel vyvezl na výlet „červený vagónek", jak u nás na vesnici označují třídy v mateřské školce, ale to sem nepatří. Nejlepší ovšem bývají akce, kdy letí jeden samotný novinář, protože se nemusí ohlížet na ostatní, nemusí na nikoho čekat a celkově je to prostě pohoda. Na cílovém letišti pak pouze musí najít vyzvedávače, který tam obvykle postává s cedulí s logem automobilky a jménem dotyčného novináře. To byl přesně můj případ. Sympatická dáma má na ceduli nápisy „Range Rover, Defender, Jaguar" a vítá mne slovy „welcome, mr. ditt-rič". Líbí se mi, jak cizinci moje příjmení čtou a jak v něm vidí anglické slovo „rich". Bohužel nomen-omen neplatí. „Rič" nejsem ani trochu.

Přebírá si mne plnoštíhlí pán vysoký asi dva metry a odcházíme na parkoviště. Je trochu ve stresu, protože máme zpoždění oproti plánu. Na parkovišti na nás zabliká matně červený Range Rover SV a pán otevírá kupodivu dveře vpravo vzadu. Na svážení hostů dostal evropské novinářské auto s levostranným řízením. Ještě mne upozorní, že si mohu udělat absolutní pohodlí, protože tahle verze Range je ta nejluxusnější a na místě majitele je křeslo á-la business class. Člověk může tady zezadu odsunout sedadlo spolujezdce úplně vpřed, aby si natáhl nohy. Ale to dělat nechci, protože z vlastní zkušenosti vím, že řidiči pak sedadlo překáží ve výhledu a když řidič ještě sedí na špatné straně, než co si britský provoz žádá, přijde mi to jako neslušnost. S pánem každopádně hezky pokecáme. Byl to poctivý off-roaďák, který dříve pomáhal připravovat novinářské prezentace Land Roveru, tak jsme zavzpomínali na některé z nich. Dnes už je v důchodu a občas si vezme takovouto brigádu. Jinak doma v klidu opečovává tři svoje Defendery a jednu Škodu Kodiaq, protože prostě občas chce jezdit do Skotska a holt starý Defender trochu žere.

Končíme jízdou uprostřed roští v zemi nikoho, kde se najednou za horizontem objeví typický britský zámeček využívaný jako hotel. Mám intenzivní pocit, že už jsem tu byl a kolega říká, že Jaguar a Land Rover tenhle konkrétní hotel využívají celkem často, takže to je možné. Bokem stojí řada F-Typů V8 a F-Pace SVR. Jojo, tady jsem správně. Mám na ta auta výhled z pokoje a tak to mám rád. Večeře je ryze neformální. Je tu pár novinářů z Německa, Itálie, Francie, jeden ze Švýcarska a já. Večer příliš neprotahujeme, protože ráno odjíždíme už osm.

- Zdroj: Lukáš Dittrich
-
-
-

Celá galerie 8
Sbohem F-Type, bylo mi potěšením

Druhý den si na přesun do Goodwoodu můžeme vybrat mezi F-Pace SVR a Jaguarem F-Type. K mému překvapení většina novinářů touží po britském SUV, ale já chci F-Type a švýcarský kolega Denis, který jede se mnou, nadšeně souhlasí, ačkoliv pro něj to nakonec není zas až taková specialita. Už mi stihl říci, že jejich švýcarská redakce má každou chvíli nějaké to Porsche a že třeba minulý týden jezdil s Rollsem Spectre, který měli půjčený na čtyři dny. V ČR dostanete Rollse na den a můžete být rádi. Naše osmiválcové klasické kupé mělo matnou černou, kterou jsem na tomhle autě ještě neviděl. Fabrizio z italského PR oddělení Jaguaru mezi řečí prohodil, že ta barva stojí 11 000 eur. Pěkné.

S F-Type jsme si během téhle jízdy moc neužili. Člověk se chvíli potřebuje adaptovat na pravostranné řízení a navíc trasa vedla po sice pěkných, ale dost úzkých cestách. Byly to typické britské okresky lemované hustým a vysokým roštím vytvářejícím dosti nepřehledné úseky. Během dlouhé kariéry F-Type se mi tohle auto ale dostalo do rukou už mnohokrát, takže ho vlastně nepotřebuji nijak testovat. Jen je moc příjemné mít možnost ještě jednou naplno vyzkoušet lineární zátah kompresorem plněného pětilitrového osmiválce AJ-V8, který sám o sobě má za sebou také skoro třicetiletou historii a který si Jaguar vyvinul sám. Právě tento motor dnes nahrazuje osmiválec od BMW.

Z historieWartburg s turbínou mohl potupit kdejakou škodovku, místo toho stojí zapomenutý v muzeu

Tenhle super Wartburg měl 120 koní a uměl upalovat až 200 km/h. Osud mu však nepřál.
Škoda se po 72 letech vrátila do Le Mans s úžasným modelem Sport

Speciály z Mladé Boleslavi se prestižních motoristických závodů účastní již 121 let. Škoda Sport, derivát „Tudoru" přezdívaný pro nízkou hliníkovou karoserii „placka", startoval v podniku 24 hodin Le Mans 1950. Letos se originální vůz vrátil na slavnou trať ve vrcholné formě při veteránské akci Le Mans Classic.

Moderní německá jednotka je samozřejmě výborná, ale nemá takový ten pro Jaguary typický charakter a jadrný zvuk, který se speciální k F-Type strašně hodí. Během působení auta na trhu měl mnoho různých variant, začínal na výkonu 495 koní, nakonec se dostal až na 575 koní, svou éru končí na trochu podladěné variantě 450 koní. Ale to stačí více než bohatě. Na rozdíl právě od F-Type SVR člověk nemá pocit, že ho to auto hned zabije, ale samozřejmě na okreskách i poslední F-Type může být pekelně rychlá. A taky zábavná, pokud vypnete elektronické pomocníky. Kdybych si měl vybrat jeden F-Type do své garáže, tak to nakonec ale asi bude kompresorem plněný šestiválec, ideálně s manuálem. Ten se ale moc dlouho nevyráběl a asi to bude dnes auto s určitým investičním potenciálem a bude to chtít trochu hledání. Coby chudý novinář si ale koupím leda tak nějakou ošuntělou ojetinu, takže mne to trápit nemusí. Ale na tenhle Jaguar vzpomínám moc rád. Je to sportovní auto nabízející výborný kompromis mezi rychlostí a komfortem. A také má skvělý design.

Jízdu končíme v dlouhatánské koloně táhnoucí se v okolí Goodwoodu. Není to kolona jak někde v Praze na magistrále. Kromě Defenderů, Range Roverů a Jaguarů to je samé Porsche, Aston Martin, kousek před námi jede Alfa Romeo 4C a tak podobně. Všichni míří na Festival rychlosti. My to bereme oklikou přes přilehlý závodní okruh.

Zdroj: Lukáš Dittrich
D-Type jen s kalhotami od šéfa

Jaguary jsme nechali na parkovišti vyhrazeném pro Jaguar Land Rover jejich dalšímu pečlivě naplánovanému osudu a přešli k jedné ze zdejších menších budov. Před ní byla vyskládána pěkná řádka pestrobarevných historických aut. Program nekecal, bylo tu všechno, co pozvánka slibovala. Několik nádherných E-Type od první verze po tu poslední dvanáctiválcovou, XJS, XJC, ale také Jaguar C-Type, D-Type a XJ220, které si dobře pamatuji z devadesátkového kvarteta superaut, které jsme hrávali jako malé děti. Je těžké se v takové chvíli neculit jak měsíček, čehož si v mém případě všiml i jistý britský pán vysokého vzrůstu. Z něj se později vyklubal šéf divize JLR Classic, která tyhle auta spravuje.

Po organizační prezentaci nám právě tento pán auta v rychlosti představil. Mou pozornost přitahoval ze všech nejvíce D-Type a XJ220. První jmenovaný je fakt nádherný kus automobilové historie. Jaguar sem přivezl jeden kousek postavený z programu Continuation. Britové v rámci tohoto programu občas vezmou staré plány, vytáhnou staré stroje, přidají k tomu moderní technologie (například pro 3D skenování už vyrobených aut, aby získali technické výkresy dílů, které v archivu nenašli) a pak postaví v podstatě nové auto, ale použijí se k tomu historické postupy. D-Type je fakt nádherný a až v reálu naplno poznáte, jak je vlastně maličkatý. Druhým favoritem bylo XJ220. K němu se váže všem určitě dobře známý příběh o velkých ambicích na stavbu nejrychlejšího auta světa, o spoustě komplikací a nepříliš slavném prodejním úspěchu. Je to v podstatě závodní auto, extrémně nízké, které nakonec dostalo přeplňovaný šestiválec místo obřích motorů. Podle programu jsme měli tři jízdy po okruhu, povinně jsme museli řídit jedno auto, abychom si okruh prohlédli, pak jsme si měli vybrat. Já chtěl jízdu v D-Type a v XJ220.

Zdroj: Lukáš Dittrich

Na úvod jsem ale dostal kolegu, který se jmenoval Pedro. Úplně jsem si chtěl v autě pustit aktuální song „Pedro, Pedro, Pedro, Pe...", ale ten jaksi na kazetě nevyšel. Dilema, co řídit, bylo značné, ale nakonec jsem zvolil XJC s dvanácitválcem. Je to pěkný a také docela nedoceněný Jaguar. Velký motor mu dává slušnou dynamiku, ale je až příliš kultivovaný. Těšil jsem se na zvuk dvanáctiválce, jenže ten se do interiéru vůbec nedostal. Minimální hluk, minimální vibrace, úplně sametový projev. Pedro mne každopádně spíše krotil, protože okruh v Goodwoodu vypadá jednoduše, jenže umí být celkem záludný. A u výkonného starého auta mohou být záludné i jízdní vlastnosti a brzdy také nejsou tím, co známe z dnešní doby. Elektroničtí pomocníci tu nejsou vůbec. Jediným pomocníkem byl Pedro. Měli jsme tři kola a byla to zábava. XJC ale není sportovní auto v pravém slova smyslu. Je pohodlné, má nádherný interiér, parádní detaily, tenoučký volant a lehoučké řízení. Automat moc neřadí, ale to u dvanáctiválce snad ani nevadí.

Druhá jízda už měla být zajímavější. Hned jsem se hrnul do D-Type a také jsem ho dostal i s řidičem pevně usazeným v malinkatém kokpitu. Začal jsem se tam přes ty miniaturní dveře skládat, když se přiřítil místní maršál s tím, že mám kraťasy a to není u otevřeného auta podle předpisů okruhu možné. Všichni na něj koukali, co to mele. Zejména já. Ale jak je v Británii zvykem, předpisy se musí dodržovat, takže místo mne do auta šoupli někoho jiného a já jsem přemýšlel, co s tím. Kufr s věcmi jsem nechal pořadatelům akce na hotelu. Záchrana se dostavila nakonec sama. Šéf JLR Classic mne odvedl bokem s neodolatelnou nabídkou na zápůjčku jeho kalhot. Ty vytáhl ze svého služebáku, což byl Jaguar XKR-S. Od pohledu bylo jasné, že to ale bude výzva. Výškově mi byl podobný, ale byl podezřele hubený a jeho oblíbeným střihem evidentně byly kalhoty typu slim-fit. Na záchodě jsem s kalhotami hodně bojoval a nakonec po mocném nádechu se to povedlo. Vypadal jsem, jako kdybych měl legíny a také se mi pánové z JLR Classic smáli, ale do D-Type jsem už mohl. Hurá!

- Zdroj: Lukáš Dittrich
-
-
-

Celá galerie 40
Tohle muselo být peklo

D-Type působí na fotkách jako takové pěkné autíčko s roztomilým výrazem, jenže fakticky je to závodní auto a jeden z úplně prvních zástupců kategorie supersportů. Vznikl primárně pro účast v Le Mans. D-Type má také lehkou hliníkovou karoserii a řadový šestiválec XK o výkonu zhruba 300 koní. Při hmotnosti necelých 900 kg. Asi si dovedete představit, že to nebude pomalé auto.

A také není. S řidičem si nemůžeme nic říci, protože máme helmy a nemáme intercom. Pomocník mne čtyřbodovým pásem pečlivě utáhne k autu a D-Type za mocného řevu zrychluje z boxů. Není to až tak dramatické, jak jsem čekal. Zatím. Řidič se snaží auto spíše šetřit a úvodní nepříliš zajímavou pasáž okruhu bere spíše vlažně. Druhá polovina goodwoodského okruhu už ale má více zatáček a tam D-Type ožije. Člověk žasne, jak auto z 50. let skvěle jede v zatáčkách, jak velké boční přetížení dokáže vygenerovat a jak přísně akceleruje pod plným plynem s tím, že zátah samozřejmě nabírá grády s rostoucími otáčkami. Auto nabralo takovou rychlost, že mi to začalo zvedat helmu z hlavy, takže jsem si ji musel ještě dotáhnout. A samozřejmě tu začal být dost velký kravál. Na nohy se vám valí teplý vzduch od motoru a převodovky, nahoře se vám vzduch snaží utrhnout helmu z hlavy a v autě je cítit každá malá nerovnost. Když vezmeme jednu větší, ozve se tvrdá rána, jak si auto sedlo na silnici. Kolegu to evidentně nechalo chladným, však je to závodní stroj, že ano. Tři kola jsou minulostí nepříjemně rychle, ale dojem to zanechalo intenzivní. Zejména si dost dobře nedovedu představit, jak s takovými stroji dokázali jezdci závodit těch 24 hodin v plném tempu.

Bohužel kolona před Goodwoodem znamenala zdržení a program se musí dodržet. Třetí jízda tak nakonec byla zrušená, kvůli čemuž jsem přišel o to XJ220. Dost mne to mrzí, ale D-Type byl možná zajímavější. Kalhoty vracím s úlevou, že nepraskly a také že zase mohu normálně dýchat. Nastal čas se podívat na současnost/budoucnost motoristického sportu.

Zdroj: Lukáš Dittrich
Ano, elektrické formule dobíjí i diesel

Jaguar dosáhl zajímavých úspěchů v Le Mans a svého času se pokoušel prosadit i v seriálu F1. Kdybychom to vzali hodně kolem a kolem, tak se to jakoby skoro povedlo, protože z týmu Jaguaru se stal tým Red Bull Racing, který o úspěchy nemá nouze a který mimochodem v Goodwoodu slavil 20. výročí. Jaguar samotný ale dosáhl jen několika málo dílčích úspěchů. Pšenka více rozkvetla v seriálu Formula E, kde si britský tým nedávno zajistil vítězství v poháru konstruktérů pro rok 2024.

Po veteránech jsme tak dostali možnost prohlédnout si elektrický I-Type 6 pěkně z blízka. Je to zajímavé auto, ale bojím se, že věhlasu F1 tato série asi nedosáhne. Z pohledu technologií je to určitě dobrá laboratoř. Týmy používají stejný základ, ale třeba měniče napětí si vyvíjí vlastní. Odborníci nám vysvětlili, že řeší hlavně účinnost, protože ta je zde jednou z klíčových vlastností. Baterie jsou totiž poměrně malé a jejich kapacita rozhodně nestačí k tomu, aby auto ujelo celý závod. Elektrické formule si musí zbytek potřebné energie vyrobit rekuperací. Současná třetí generace monopostů tak má elektromotory i vpředu. Ty jsou využívány výhradně pro brzdění. Na přední nápravě jsou proto jen směšně malé brzdové kotouče a vzadu nejsou brzdy vůbec. Od příští sezony začnou monoposty používat přední motory i pro pohon, takže auta budou ještě rychlejší, protože to budou formule s pohonem obou náprav.

Zajímavé je také dobíjení těchto elektromobilů. Lidé z Jaguaru uvádí, že to se provádí podle okruhu, kde se zrovna jede. Někde jsou v boxech už připravené obrovské nabíječky připojené do rozvodné sítě schopné rychle dobít dva monoposty, jinde se to musí řešit tak, jak všichni říkají a jak se o tom moc raději nemluví. Ale tady pánové to přiznali bez okolků - používají se dieselové generátory.

Co mne osobně zaujalo ještě více, byla zmínka o oleji. I ten hraje důležitou roli, ale protože je řeč o ekologické formuli, i olej by měl být ekologický. Jaguar vyvinul ve spolupráci se společností Castrol olej, který je recyklován. V praxi to funguje tak, že po závodě je olej vypuštěn, následně se vyčistí a pak se použije znovu. Jednou by stejná technologie mohla být použita u běžných aut. Musím se ovšem přiznat, že po zážitku s kalhotami a jízdou s D-Type pro mne bylo těžké udržet pozornost. Tím spíš, když nad lesem kousek vedle stoupal hustý bílý dým od spálených pneumatik aut řádících na Festivalu rychlosti a ve finále nám ještě nad hlavami začaly předvádět stíhačky leteckou show. I tohle ke Goodwoodu patří.

Zdroj: Lukáš Dittrich
Defender OCTA? Skvělý

Následoval pozdní oběd a odpoledne strávené v lomu. Tam jsme se přesunuli plug-in hybridními Defendery, aby bylo vidět, že i Land Rover myslí na ekologii. V lese kousek vedle Goodwoodu bylo testování jak běžného dieselového Defenderu, tak nového Defenderu OCTA. Ten má neskutečný adaptivní podvozek se vzájemně propojenými tlumiči a motor od divize BMW M o výkonu 635 koní. Fakticky tenhle Defík jezdí jako závodní speciál pro rallye, což nám také Land Rover ochotně předvedl. Psal jsem o tom samostatný článek ke kolegům z Autosalonu, tak si ho nezapomeňte přečíst. S Defendery jsme se nakonec přesunuli zase zpátky na okruh a poté do „hotelu".

Nenápadné britské stavení v sobě skrývalo vlastně luxusní sídlo, kde se ale může ubytovat maximálně dvacet lidí. O tomto místě jsem něco napsal pro změnu ke kolegům z Fotra na tripu, takže jestli vás Hound Lodge, jak se tohle stavení jmenuje, zajímavá, článek vám je k dispozici. Původně budova vznikla jako hodně luxusní ubytovna pro lovecké psy bokem od Goodwood House, který je dnes středem Festivalu rychlosti a dříve byl hlavní ubytovnou pro panstvo, které mělo lov jako zábavu. Ale po lovu člověk chce přece odpočívat a ne poslouchat štěkání psů. Na místo nás opět odvezl řidič s Range Roverem, před domem postával E-Type, abychom nezapomněli, o co tu jde. Později ho vystřídal starý Defender, který Land Rover dokonale zrenovoval a osadil osmiválcem, o kterém byla řeč v úvodu a automatem. Těchto aut vzniklo třicet.

- Zdroj: Land Rover
-
-
-

Celá galerie 17
Tak jak to bude s tím Jaguarem dále?

Začali jsme v osm, teď je asi pět odpoledne a program furt nekončí. Máme zhruba hodinku volno na sprchu a trochu relaxu, což se určitě hodí a zrovna tady v Hound Lodge to jde úplně samo, protože pokoje jsou fakt útulné, vybavené starým nábytkem, mají celkově moc příjemnou atmosféru a na každém pokoji je malá karafa se skotskou. Následuje setkání v hlavní místnosti, kde nám komorník doporučí na pití zdejší goodwoodské pivo a pak se čeká, až dorazí šéf Jaguaru Rawdon Glover. Má samozřejmě zpoždění, protože jede autem, na rozdíl od místní smetánky, která létá do Goodwoodu helikoptérami, přičemž sem během dne létá jeden vrtulník za druhým. Rawdon se tedy musí probojovat přes zácpu, stejně jako my. Nakonec dorazí a v jídelně u 130 let starého stolu si novináři mohou se šéfem popovídat formálně a během večeře pak i neformálně. Takže, jak to tedy se značkou Jaguar bude dál?

Rawdon na rovinu přiznává, že nadcházející období bude velkou výzvou, protože se toho má změnit fakt hodně. Postupně skončí všechny současné modely. Jako první zmizí z nabídky ty klasické v podobě F-Type a sedanů XE a XF. Sluší se podotknout, že ve všech případech jde sice o skvělá auta (takové XE osazené šestiválcem bylo boží!), ale evidentně se jde podle toho, co se prodává. Není žádné tajemství, že prodeje táhne hlavně F-Pace, který skončí jako úplně poslední a který se do dějin zapíše jako ten poslední vyráběný Jaguar osazený spalovacím motorem. Stát by se tak mělo během příštího roku, ale přesný termín podle slov Rawdona Glovera dnes říci nejde. Je možné, že britská automobilka ještě výrobu spalovacích modelů nějakou dobu podrží podle okolností, ale nové generace spalováků už nepřijdou, to je jisté. A jisté je i to, že spalovací Jaguary nezmizí najednou ze všech trhů, ale bude se tak dít postupně. Nejprve samozřejmě skončí v Evropě, v Americe se budou určitě prodávat déle. Co ale bude dál?

Zdroj: Lukáš Dittrich

Nové modely Jaguar budou čistě elektrické a budou postavené na úplně nové platformě. Jako první dorazí čtyřmístné GT, které se má stát nejvýkonnějším Jaguarem v historii, protože bude mít až tisíc koní. Rawdon zároveň slíbil dojezd přes 700 km a nabití na 80 % za čtvrt hodiny. Na stejném technickém základu postupně vyrostou ještě další tři auta. S příchodem elektrické éry Jaguar rovněž změní designový jazyk. Na co se můžeme těšit, to by měl naznačit koncept, který se představí v prosinci. Sériový Jaguar elektrické éry bude představen příští rok a ještě koncem roku 2025 se začne prodávat. První majitelé ho ale dostanou až v roce 2026.

Celkově má jít o obrovskou revoluci. Rawdon během rozhovoru s novináři několikrát použil slovní spojení „copy of nothing". Automobilka takhle svou novinku prezentuje, protože má být absolutně originální. Tak uvidíme. Na jednu stranu je člověku smutno z toho, že už nevznikne nástupce něčeho, jako byl ten skvělý F-Type, se kterým jsme jezdili ráno, nebo třeba F-Pace SVR. Na druhou stranu je ale možná elektrická budoucnost lepší, než stavět osmiválcové plug-in hybridy, které jsou příšerně těžké a jezdí hůře. Nakonec tomuto kroku asi rozumím, byť se mi úplně nezamlouvá. Jaguar je vlastně malá značka a nemůže si dovolit držet paralelně několik spalovacích modelů a elektromobilů. Budoucnost je elektrická, takže sázka na elektromobily dává smysl. Nová auta zároveň mají být luxusnější a budou určitě dražší. Počítat máme s cenami kolem tří milionů a víc. S levnými Jaguary typu sedanu XE nebo malého crossoveru E-Pace je konec. Tyhle pozice si zřejmě ponechá Land Rover, respektive dnes už vlastně samostatné značky Discovery, Defender a Range Rover.

Když pak Rawdon odcházel, popřál jsem mu hodně štěstí s tímto odvážným krokem. Je to sympatický chlapík, který novinářům necpal takové ty nic neříkající PR floskule a řeči. To se cení.

Zdroj: Lukáš Dittrich
Goodwood je boží!

Po večeři se šéfem Jaguaru jsme dali ještě nějaké to goodwoodské pivo a opět se šlo rychle spát, protože po tom bohatém programu byli všichni úplně vyřízení a většina chtěla ráno vstát brzy, abychom se dostali na Festival rychlosti co nejdřív. Snídani komorníci servírovali od osmi, pak nás jeden z komorníků převedl přes ulici, já jsem skočil do jednoho z Defenderů připravených pro dovážení hostů k hlavní bráně, i když to bylo pár stovek metrů, a následně už vzhůru vstříc goodwoodskému dění. Musím říci, že mne atmosféra téhle akce naprosto dostala.

Tady totiž nevíte, co dříve fotit a kam dříve koukat. Auta se tu vyskytují nádherná, stará, sportovní, jezdí tu formule, drifterské speciály, naprosté unikáty i nejnovější novinky. Ale o tom by se dal napsat samostatný článek. My se pro tuto chvíli budeme držet našeho Jaguaru. Ten měl sice pěkně velký stánek společně s Land Roverem, kde byla k vidění elektrická formule, historické modely a kostka. Cože, kostka? Přesně tak. Jaguar vystavil velkou kostku, na kterou promítal film o své budoucnosti. Návštěvníci tak dostali podobné informace, jaké nám vpředvečer říkal šéf značky. Akorát je dostali v kostce. Doslova. Takže ještě jednou, bude to „copy of nothing" a bude to v roce 2025.

Mnohem větší představení následně předvedla elektrická formule přímo na trati, kde vytvořila pořádnou kouřovou clonu během pálení pneumatik před hlavní tribunou, ale absolutní nádherou nakonec byla jízda speciálů z Le Mans v podobě XJR-12. Prvního jmenovaného jsem nakonec viděl hodně z blízka, jak přijíždí do boxů, které jsou v Goodwoodu veřejně přístupné a kde postával i XJR-9. Všechna ta krásná auta si lidé mohou prohlédnout do posledního detailu a často i třeba s nastartovanými motory. Je to fascinující podívaná. Jestli se vám naskytne příležitost, na tuhle britskou akci určitě jeďte, je fenomenální.

- Zdroj: Lukáš Dittrich
-
-
-

Celá galerie 8
Byla to jízda

Běhání po areálu Goodwoodu byla jedna velká zábava a bylo to fakt zajímavé. Což ale také znamená, že to hrozně rychle uteklo. Najednou byly čtyři odpoledne a já s Denisem jsme se už museli hlásit zase u jedné ze vstupních bran, kde na nás opět čekal Range Rover SV s řidičem. Ten nás hodil do Hound Lodge, kde jsme si vzali kufry, ale ze vstupní haly už nás komorníci hodně rychle vypakovali, protože se tam poflakovali lidé připomínající nějakou slavnou hudební skupinu. Skočili jsme zpět do Range i s kufry a řidič to vzal rovnou do Londýna na letiště. Trvalo to asi deset minut, já jsem si stačil vzadu pustit masáž a okamžitě jsem usnul. Bylo to hodně náročné a fakt zajímavé. Doufám, že až sem to dočetli zástupci i jiných automobilek. Protože takhle se, vážení, dělají novinářské akce.

S Denisem jsem se rozloučil ještě v autě, protože vystupoval na jiném terminálu. Řidič mi následně popřál vše dobré a pak už jen následovala klasická letecká rutina kontroly zavazadel, nákupu nějakých drobností domů a čekání na hodinu zpožděné letadlo.

Zdroj: Lukáš Dittrich

Občas si říkám, že s Jaguarem je to složité a že to je značka, která nemá zářnou budoucnost. Ale tenhle novinářský výlet mi důrazně připomněl, že je to automobilka se zajímavou minulostí, bohatou historií a že patrně nějakou budoucnost mít bude také, i když bude tahle budoucnost elektrická. Snad se teda ta elektrická revoluce tentokrát povede, protože jeden pokus už tu byl. Jmenoval se I-Pace, automobilka za vývoj tehdy nové elektrické platformy vyhodila spoustu peněz a skončilo to tak, že během zhruba dvou let celá platforma zestárla takovým způsobem, že elektrické XJ se kvůli tomu raději odpískalo těsně před spuštěním sériové výroby.

Na letišti jsem pak znovu tasil můj fungl nový, ještě skoro teplý pas za šest tisíc. Chvíli mne štvalo, že jsem si to neohlídal a že jsem musel za vydání v režimu „superblesk" zaplatit tolik peněz. Teď ale bezpečně vím, že tahle cesta stála za každou jednu korunu, kterou jsem za ten pas zaplatil. Byla to jízda!


Zdroj: Autoweb.cz
Popis: Magazín o autech