AUDI KLUB

„Doufám, že kluci vědí, co dělaj…“ – přepis telefonátu Andreje Babiše do redakce LN

Kala: Pane Babiši, zdravím vás, Jan Kala, Lidové noviny.

Babiš: Dobrý, pane Kalo, neruším?

Kala: Povídejte…

Doporučujeme poslech zvukového originálu telefonátu:




Andrej Babiš se rozhodl vstoupit do politiky. A protože v „demokratické“ politice jde v prvé řadě o média, koupil hned celou mediální skupinu Mafra, do které patří MF Dnes, iDnes, Lidové noviny, Lidovky.cz, Metro a mnohé další tituly. Odkaz na vedení společnosti MAFRA.

Babiš: No koukal jsem do monitoringu, v Právu mám otvírák, Hospodářské velký článek a v Lidovkách jsem nic nenašel. (?)

Kala: (Pauza) Nooo, já… Říkám, na tiskovce já jsem byl, ale…, bohužel já jsem prostý redaktor, který neurčuje to, co kde bude.

Babiš: Takže vám to zakázali, mám tomu tak rozumět?

Kala: Eeeehmm (pauza), jestli to chcete natvrdo říct, tak já prostě…

Babiš: Ano.

Kala: …přišel jsem s tím, když z porady měli usnesení, že prostě v tuhle chvíli…,

Babiš: Co?

Kala: …jakoby… Nechtějí.

Babiš: Čiže v tuhle chvíli je Babiš na černé listině.

Kala: Tak ne, tak to nemělo vyznít…

Babiš: A jak?

Kala: Jakoby, jakoby… Tam, ta vaše tiskovka měla dvě roviny… Že jo…

Babiš: No?

Kala: Jedna byla ta ryze politická…

Babiš: (Naštvaně) Ale já vím, já vím, jaká byla…

Kala: A, a, a…

Babiš: …ta tiskovka, vy mi nemusíte opakovat tiskovku. Já se ptám, že prostě o tom nic nenapsal. Na to se vás ptám.

Kala: Ehm… Já jsem prostě dostal pokyn nepsat.

Babiš: Výborně. To vám dal pan Balšínek?

Kala: (Hlasitý povzdech…) Ne přímo. Jakoby…, já většinou nejsem úplně přímo s ním ve styku…

Babiš: Aha. A kdo vám dal ten pokyn?

Kala: Ehmm… Tak mám nad sebou šéfa domácího oddělení, ale ten předpokládám jde na poradu a tam je i se šéfredaktorem a s dalšími jako, s komentátory… a se vším možným, takže…

Babiš: Ale kdo vám to konkrétně řekl, že nemáte psát? (důrazněji)

Kala: Konkrétně mi to řekl můj šéf domácího, Vladimír Křivka, ale nerad bych byl, aby se to obrátilo nějakým způsobem vůči němu, on prostě v tomhletom taky úplně není jakoby…

Babiš: Vladimír Křivka?

Kala: (Hlasité oddechnutí)

Babiš: Jak se jmenuje?

Kala: Křivka. Ono to najdete i v tiráži Lidovek, ale, ehmm, říkám on v tomhle tom…

Babiš: A vy to jako považujete za správné, co děláte, jako?

Kala: Eee… Řeknu takhle. Jakoby z toho politickýho hlediska, hmm, v současnosti zatím, že jo, zatím o stranách, které mají jenom dva poslance v parlamentu, jako Lev, tak většinou z toho zprávy moc nedáváme, výjimečně…

Babiš: Jo, to je zajímavé, že všichni vaši konkurenti na to zprávy dávaj, protože můj ksicht totiž prodává ty noviny, pokud jste to ještě nezjistil… Vy asi nechcete, aby šly ty noviny vaše prodávat…

Kala: Ehmm… Já jsem v tomhletom, pane Babiši, malý pán, já o těch věcech nerozhoduju, nemůžu s tím úplně moc dělat…

Babiš: Jasně, já se vás jen ptám… Já se s vámi normálně bavím jako občan Babiš, ne jako… Já ani nejsem majitel Mafry…, zatím. Já se ptám jako občan Babiš.

Kala: Samozřejmě jakoby z těch ekonomickej věcí mně to přišlo zajímavý, no. Jakoby ty věci ohledně toho nákupu.

Babiš: Hmm, hmm, prosím. A politicky co? Vy nepíšete o politice? Však já jsem… Všecky noviny o tom píšou… Že budu mít poradce z Ameriky. Jo? Takže… To je zajímavý…

Kala: No ale to na té tiskovce nezaznělo, že budete mít poradce z Ameriky na korupci… To bylo možná pak někde bokem po těch rozhovorech…

Babiš: Ne, dobrý, v pohodě… Doufám, že kluci vědí, co dělaj… Jako. Asi nevědí, s kým mají tu čest, ale to je jedno (che). Dobrý…

Babiš: Mějte se fajn.

Kala: Mějte se pěkně, mějte se pěkně, hezký den.

Babiš: No… Nashle… Nashle.

Kala: Nashledanou.

.

Přepis občas nesrozumitelného telefonického rozhovoru pořídil M. Rusek

Výchova žumpalistů Babišem
Laco Grőssling

Vždy, když slyším o sporu mezi politiky, byznysmeny a novináři, vzpomenu si na televizní šot ze začátku 90tých let, ve kterém generální ředitel Komerční banky Richard Salzmann sbíral smítko ze saka Václava Klause a vše snímala kamera veřejnoprávní televize. Když se na cosi prchavého dívám v televizi, vlastně předkládaný měnící se obraz povrchně jen skenuji a teprve, pokud se objeví něco, co poněkud vybočuje z obvyklého schématu, zbystřím a zapnu download. Přesně moment, kdy ruka Richarda Salzmanna spočinula na saku Václava Klause, byl tím zlomkem vteřiny, kdy se moje sledovací automatismy přepnuly z autopilota na aktivní pozorování a sledování neobvyklého děje, který si pamatuji po 20ti letech přesně dodnes.

Co je to za podivnost, řekl jsem si tehdy ? Nemělo by to být z principu opačně ? A měla by takový projev submisivnosti televize vůbec veřejnosti odhalovat ? Samozřejmě, v případě nadprůměrně sebevědomého politika Václava Klause, si opačný gard ani dnes a ani náhodou nedovedu představit. Přece volení politici jsou ty správné figury, které mají udávat tón dění ve společnosti, nikoliv byznysmeni. Podnikatelé jsou tu od toho, aby se starali o prosperitu svých firem, platili daně a více méně volně následovali politické pokyny a média zase tu jsou proto, aby ono soužití společenských skupin nestranně sledovala, padni komu padni. Ať tak, nebo onak, zmíněná epizoda se odehrála z dnešního pohledu na začátku dnes až idylických devadesátých let minulého století a dnes, ( ve filmovém žargonu se tomu říká ostrý střih ), jsme nepochybně jinde. Poté, co za 24 let po odstranění nesnesitelných poměrů reálného socialismu, česká politika dospěla do stádia italských mafiánských poměrů, pevného prostoupení politiky a óbr kriminálníků, velcí byznysmeni i ti čeští, stabilizovali svoje firmy ( bez komentáře cest, kterými se k této stabilitě mnozí dopracovali ) a česká žurnalistika se ve své většině propadla až na samé dno Mariánského příkopu neserióznosti, přichází pro namyšlené novinářské nadutce rána z nečekané strany.

No nastojte !

Na scénu začínajícího léta roku 2013 vstoupil téměř náhle z přítmí do plného světla reflektorů jako deus ex machina Podnikatel, který se

patrně podle idealizovaného předobrazu amerických selfmademanů vypracoval tentokrát asi výjimečně více méně korektními postupy za 24 let z nuly na majitele firem s konsolidovaným ročním obratem 132 miliard korun a dosaženým ziskem po zdanění zhruba 6 miliard Kč. Navíc zaměstnává 28 000 lidí, takže i s rodinnými příslušníky přispívá k obživě téměř 100 000 duší. Věru bez ironie impozantní čísla. Pro lepší představu, impérium pana Babiše má zhruba obrat rovnající se jedné desetině státního rozpočtu české vlády a ovlivňuje přímo život stejného počtu obyvatel, jaký mají statutární města Liberec, nebo Ústí nad Labem. V českém byznyse nedosáhlo mnoho podnikatelů tolik co majitel Agrofertu. On totiž podniká převážně v reálné ekonomice, nikoliv v prostředí pochybných kšeftařských operací. Potud lze považovat sebevědomí pana Babiše, když mluví o politicích jako o těch co nic nedokázali a nikdy nic kloudného nedělali, za oprávněné.

Jenže to, co se odehrálo v minulém týdnu, bylo neobvyklé i na poměry v neklidné české kotlině a moravských pahorkatinách a nížinách. Ex mašinovský Deus si dovolil natvrdo vstoupit do mediálního byznysu zakoupením vydavatelství MAFRA, včetně „ nejdůvěryhodnějších deníků“ MfDnes a Lidových novin ! Zopakujme si, o jakou, že to mediální skupinu obohatil pan Babiš svůj holding a jaký mediální moloch to vytvořil.

Dnes disponuje tištěnými deníky MfDnes, Lidové noviny, bezplatnými novinami Metro a týdeníkem 5+2 dní. Na internetu mu běží webové verze iDnes, Lidovek a Metra. Píše se, že uvedená čtveřice novin vychází v nákladu 1 520 000 výtisků. Reálná denní čtenost těchto tištěných novin bude kolem 1 milionu čtenářů ( osud velké části nákladu týdeníku 5+2 dní je podobný reklamním tiskovinám, čtena je pouze část výtisků ).

Návštěvnost webů vydavatelství MAFRA je celkem exaktně spočítána ZDE.

Zpráva říká, že průměrný počet unikátních denních návštěvníků na novinových serverech MAFRY v květnu 2013 byl :

idnes.cz 2 458 000 RU
lidovky.cz 223 000 RU
metro.cz 10 000 RU

Protože návštěvnost obou webových portálů idnes.cz a lidovky.cz se skládá z návštěvností tematických podstránek, reálná návštěvnost v počtu skutečných čtenářů bude asi čtvrtinová. Stejně ale i takto redukovaná čísla nám dávají dohromady impozantních ( 2458 + 223 ) / 4 = 670 + 10 = 680 000 reálných denních návštěvníků novinových webů MAFRY.

Andrej Babiš od MAFRY v balíku zakoupil také televizní stanici Óčko, jejíž denní sledovanost je 725 000 diváků a také virtuálního mobilního operátora Mobil.cz, jehož počet zákazníků lze řádově odhadnout zatím na několik desítek tisíc.

Podtrženo sečteno tak jako tak tato mediální akvizice spolu s týdeníkem 5 + 2 dní oslovuje denně

Tištěnými novinami 1 000 000 čtenářů

Internetovými deníky 680 000 čtenářů

Hudební TV stanicí Óčko 725 000 diváků

Celkem 2 405 000 čtenářů a diváků

Zajímavý je pohled na ekonomikou MAFRY za loňský rok. Ukazatel EBITDA ( zisk před započtením úroků, daní a odpisů ) hovoří o cca 250 milionech Kč, zisk po zdanění by byl pravděpodobně okolo 80 milionů Kč, ale s ohledem na odpis jakýchsi starých kostlivců se bude blížit nule. Z přeřeknutí pana Babiše v Hyde parku lze odhadovat, že od německých vlastníků MAFRU odkoupil zhruba za 1 miliardu Kč. Důvody proč němečtí vlastníci prodávají, jsou pochopitelné, zisk rok za rokem klesá, neboť tištěné noviny a časopisy jdou celosvětově do kytek a reálně hrozí, že v příštích letech se firma dostane do červených ročních čísel.

Důvody, proč pan Babiš MAFRU za této ne příliš optimální ekonomické kondice koupil za tak velkou hromadu peněz, jsou již méně pochopitelné. Racionálně uvažující investoři obyčejně počítají v průměru nejhůře s desetiletou návratností. Nabízí se samozřejmě kalkul s možností ovládat veřejné mínění a také s tím, že konsorcium má potenciál růstu

po restrukturalizaci a dosažení synergií po zařazení do struktury Agrofertu. Víme také, jak pan Babiš standardně postupuje jako správný podnikatel-žralok. Takže i motivaci finančí nelze zcela odmítnout. Osvědčené schéma pana Babiše u většiny akvizicí bylo : co nejlevněji koupit, integrovat, ponechat značku, ořezat náklady až na kost, dostat firmu do zisku, ale ZACHOVAT A POSTUPNĚ ROZŠÍŘIT PODÍL NA TRHU ! Nepochybně to takto bude i v našem případě. Co z toho všeho plyne pro naše nebohé žumpálisty z redakcí novin MAFRY ?

Pan Babiš veřejně prohlásil, že se redaktorům do práce nebude míchat. „Ať si píší, co chtějí !“. Své bohulibé úmysly vydržel plnit jen několik hodin, když prohlásil na adresu nebožátek :

„Nevědí, s kým mají tu čest,“ rozhořčeně ! Pak se ale omluvil na „výrobní poradě s pracujícími“ jako vystřižené z fabrických rudých koutků z dob reálného socialismu, viz.info a fotografie z výrobní porady ZDE:


Pracující mu totiž řekli, že moderní žurnalistika nemůže být přímo ovlivňována majitelem vydavatelství. A Andrej Babiš, vychovaný reálným socialismem, hněvu pracujících porozuměl, ale na 200 % si myslí pořád to samé. Hodně mi tento konflikt připomíná jednání legendárního CEO GE Jacka Welche, když pořídil TV stanici NBC. Napsal o tom ve své knize vzpomínek „Rovnou k věci“ v kapitole „Spojení žárovek s NBC“. Stojí za to si popis jeho zkušenosti přečíst. Dlouho se čílil nad tím, že televizáci si o sobě mysleli, že jsou umělci a že na ně standardní fabrické postupy neplatí. Nakonec byli pomocí tlaku kapitálu ochočeni. Dnes si nedovolí kriticky špitnout proti GE a vyšlapují stejně jako v kterékoliv jiné fabrice GE.

Totéž čeká na naše žumpálisty, budou vyšlapovat jako dělníci v Babišově masokombinátě, nebo pekárně. Pan Babiš totiž pojímá projekt integrace MAFRY jen jako další ze svých předchozích četných integračních a akvizičních projektů. Nebohá děvčata a mládenci z MAFRY proti sobě náhle mají protřelého drsoně, který se s nimi v reálu nebude párat. Má mentalitu neutronového Jacka Welche, také sdílí filozofii „ rovnou k věci“ a nemá problém se obrazně řečeno převléci do montérek a „dát řeč s dělnictvem“. Takže nemají nejmenší šanci. Obyčejně nejsem škodolibý. Ale našim žumpálistům tuto lekci, která teprve začíná a jejíž konec je mi jasný jako slunce, přeji z celého srdce. Budou ochočeni !

Jak ? Standardně. Protřelý podnikatel, když si neví rady s dělnickým bouřícím se plebsem, rozdělí jej na části a odstraní největší buřiče – vůdce. S vyššími patry managementu a s lidmi s poněkud vyšším IQ se ve firmách postupuje jinak. Pošle se na ně nezávislý audit, nebo dva a potom se jen krčí rameny. To víte, já bych až tak nepostupoval, ale audit nám to řekl a jste jistě rozumní a chápete to.

Milionkrát přehrané schéma, milionkrát úspěšně přehraný scénář. A už to začalo, morální kodex vztahu majitele a pracujících má sepsat, kdo jiný, než provařený novinový bard Hvížďala, alias prý v análech StB Drozd. Tolik návod korektního postupu pro naivní veřejnost. No neschvalte jim to !

Reálně to bude ale jinak.

Neutronový Andrej jim dá ekonomický rámec a tím bude o obsahu novin rozhodnuto. Nemáš redaktůrku ekonomické výsledky za první kvartál roku ? Do obsahu Ti mluvit rozhodně nebudeme, ale dobrá, pokud jde o ekonomiku, Já a soudruzi Ti pomůžeme. Nemáš zisk ani za druhý kvartál ? Je nám líto, sbal si svých pár švestek do krabice od banánů a padej ! Nepochybně navíc již nyní začal působit další veledůležitý faktor vyvolaný akvizicí – autocenzura pracujících ze strachu o dobré bydlo.

Nebohá děvčata a nebozí mládenci z MAFRY mají poznat konečně po 24 letech co to je tvrdý kapitalismus. Dosud se s nimi kdekdo mazlil, uplácel je a předcházel si je. Teď s nimi bude zatočeno. Jó, to byly doby kdy je zvali politické celebrity na různé štiřínské zámečky, hostili je za peníze daňových poplatníků a pouštěli jim of record šťavnaté informace „jen pro ně“ ! Nebo ještě nedávno takový vznešený až osvícený chrápal, jak ten si je předcházel a jakou úctu jim prokazoval. A nyní jim káže buran, který neumí ani pořádně česky, asi provařený Stbák, počínající stařec, který sice zatím udrží moč, ale ne sled myšlenek podle jejich gusta. Musí to být tvrdý pád. Jak oni jím opovrhují !

Ale dobře jim tak. Bohatého života kapitalistického se jim holoubkům zachtělo, avšak za podmínek bolševicky chráněné výjimečnosti. Věru v dějinách české publicistiky se po těchto služkách režimu nebude plakat. Jen houšť a větší kapky ! Dosud bezvýhradně kolaborovali s režimem a jejich dlouholeté hanebné posluhování bylo jednou z hlavních příčin současného společenského marasmu. Poslední otázka, která může čtenáře napadnout v této souvislosti je, zda česká demokracie tímto dealem neutrpí ? Odpověď je, že ani náhodou. Jednak proto, že demokratura není demokracie, jednak proto, že lze očekávat, že vzhledem k nastalému trendu obdoby normalizační autocenzury a nemožnosti kritiky majitele, se situace ani nezlepší, ani nezhorší, bude zkrátka svými výstupy jiná, nicméně stále prostituující, snad jen ještě primitivněji. Ze strany žádných prodejných soukromých médií už nelze čekat žádná příjemná překvapení. Babišovy dobroty budou chutnat stejně blbě jako ty germánské. Je jasné, že nad vchodem do světa soukromých médií visí jak pro žumpálisty, ale také pro čtenáře posluchače a diváky nápis převzatý z Dantova Pekla, „Zanechte vší naděje ( v očekávání kvality ), kdo vstupujete“.

Obrovská čísla čtenosti a návštěvnosti produktů žumpálistů by v leckom mohla vzbudit ve srovnání s čísly, která generují relativně nezávislá média, rezignaci. Jistá naděje zůstává upřena na média tzv. veřejné služby a mnohá média nezávislá, pro která se otevřel prostor díky internetu, třeba noviny jako je Kosa. Ta nezávislá poznáte snadno podle toho, že Vás neoblbují téměř žádnou reklamou. Čím méně reklamy, tím více šance na nezávislost a korektnost. Je na nás občanech, abychom si nadutost nenechali líbit především od veřejnoprávních médií, která si platíme. Když nedávno kráčel nepovolený a nečekaný průvod stoupenců Holešovské výzvy na Krkavčí hory za zpěvu chorálu „Kdož sů boží bojovníci“, sevřely se prý nejednomu nepostižitelnému z ČT stresem půlky. Také tito potřebují výchovu jako prase drbání o to víc, že zde může pro svobodnou společnost kynout jediné místo jakž takž pravdivých a vyvážených informací. Také díky neutronovému Andrejovi došlo k vyjasnění oblohy jako po bouřce a zřetelně se ukázal cíl kam je potřeba, aby občanská společnost zamířila svoji energii.

Jak se tam Balšínek potutelně usmívá ...
Ale nebude mít problém se přizpůsobit, vždycky vleze do prdele.

Důvod nákupu byl jasný od počátku. I kdyby koupil Ringier ...