AUDI KLUB

Nevěřili byste, jaká je skutečná nezaměstnanost v USA!

Oficiální nezaměstnanost v USA zůstala v únoru zachována na 8,3%, alespoň to uvádí oficiální zdroj. To nejsou tak hrozná čísla, že ne? Vysoká se můžou začít zdát, jakmile si uvědomíme, že oněch 8,3% je statistika U3, zahrnující pouze nezaměstnané, kteří si v posledních 4 týdnech aktivně hledali práci.

Oficiální statistiky USA však zahrnují 6 agregátů nezaměstnanosti, U1-U6. V novinách se objevuje pouze U3 a to ne proto, že by nejlépe vypovídal o nezaměstnanosti, nýbrž proto, že je politicky nejpřijatelnější.

Oficiální agregáty nezaměstnanosti USA a jejich úrověň k únoru 2012

U1 (4,8%) – Zahrnuje osoby nezaměstnané 15 týdnů a déle, procente m z práceschopné populace
U3 (8,3%) – Zahrnuje osoby nezaměstnané a aktivně vyhledávající práci (během posledních 4 týdnů), procentem práceschopné populace
U6 (14,9%) – Zahrnuje U3 + osoby nedobrovolně zaměstnané na částečný úvazek, přestože by chtěli pracovat fulltime a osoby, které práci aktivně hledali v posledním roce, ne však v posledních 4 týdnech


Oficiální agregát U6, který zahrnuje všechny nezaměstnané, kteří hledali práci v posledním roce a ty, co jsou zaměstnáni nedobrovolně na částečný úvazek se pohybuje na úrovních 15%, přičemž v průběhu vrcholící krize v roce 2010 již přesahoval 17%. Ještě jednou opakuji, tohle nejsou žádné neoficiální výpočty, ale oficiální statistika. USA má vážné problémy a kompletní agregát U6, není možné zveřejňovat v novinách, jinak by se o vážné ekonomické situaci ve Státech mohlo dozvědět více lidí.O problémech USA píši v nejednom svém minulém článku:

Dovolte přesto abych ještě přihodil poslední, tentokrát neoficiální agregát. Jmenuje se SGS Alternate Unemployment a zveřejňuje ho ekonom John Williams. SGS Alternate vychází z oficiální statistiky U6 a přičítá k ní množství lidí, kteří nad hledáním práce díky dlouhodobě neuspokojivé situaci již zlomili hůl a za poslední rok se na úřadu práce nehlásili. Může se jednat o lidi žijící u rodičů, lidi bez domova, osoby živící se prostitucí, prodejem drog, nebo lidi splácející starý úvěr, úvěrem novým. Výše SGS Alternate se k únoru 2012 odhaduje na 22,5%, přičemž od roku 2007 nepřetržitě stoupá.



Jak je možné, že U3 i U6 klesá a SGS Alternate stále pomalu roste? Odpověď je jednoduchá, lidem v USA dochází trpělivost s dlouhodobě neúspěšným hledáním práce. Není se čemu divit, když budete rok, dva chodit po přijímacích řízeních a nikde vás nebudou chtít, taky jednou přestanete hledat práci úplně. Nemusí to nutně znamenat, že pracovat nechcete, prostě jste jen ztratili naději. Od toho momentu budete jako nezaměstnaní figurovat v agregátu U3 jen 4 týdny a ten se posléze sníží, jakoby jste byli zaměstnaní. Po roce nehledání práce vypadnete i ze statistiky U6.

Administrativa USA z veřejňováním zavádějících dat řeší dlouhodobě neuspokojivou situaci na trhu práce. Zametáním problémů pod stůl, investoři nejen do státních dluhopisů získávají klamné informace o stavu americké ekonomiky a nejen to umožňuje, že má USA stále rating AA a jejich státní dluhopisy se obchodují s nárokem na úrok 1,25%, jakoby se vůbec nejednalo o riskantní podnik.

Poukazování na problémy Evropy je pak nástrojem USA k tomu, jak přehodit horký brambor do cizích rukou a upřít zraky nervózních investorů jinam. Pro zajímavost je na tom s nezaměstnaností v EU nejhůře Španělsko, kde se nezaměstnanost pohybuje na podobných úrovních jako skutečná nezaměstnanost v USA.

V příštím díle o USA Vám asi vezmu i iluze o skutečné inflaci v USA, máte se na co těšit.

Na webu zveřejnil Luboš Novotný, student Technické univerzity v Liberci

... akorat uz to neni ani 8.3 U3 ale pres 12

Na jedné straně stojí silně zadlužené státy, které nutně potřebují své zadlužení snížit. V disciplínu vlád a přebytkové rozpočty věří málokdo, lokální devalvace díky svázanosti s Eurem nejsou možné, ale skoro všem státům by se hodilo rozpustit dluhy ve vysoké inflaci. Jenže na druhé straně stojí nedůvěřivý trh, který podezření na vyšší inflaci (nebo jiný problém, nestabilitu) započítává do svého požadavku na výnos dluhopisů. Státy si ale potřebují na trhu půjčovat průběžně pořád a jedině rozumně nízké úroky na nových půjčkách jim dávají šanci na přežití. Jinými slovy je třeba trhy uklidnit, zachovat kontinuitu, stabilitu a důvěryhodnost. A jsme zase na začátku u prohlášení ECB. Co s tím? Máme tu zdánlivě neřešitelné dilema...

Pojďme se podívat, jak na to jdou v USA. Tam se už od počátku osmdesátých let pozvolna mění metodika výpočtu míry inflace a složení spotřebního koše (CPI) tak, že uveřejňovaná míra inflace stále méně a méně odráží reálnou inflaci, která dopadá na běžné občany. Když například nějaká složka spotřebního koše příliš zdraží, řeknou si statistici, že lidé asi budou kupovat místo toho něco levnějšího, a složku vymění. Systematicky se podceňuje důležitost zdražovaní energií (kolikrát se např zvýšila cena benzínu v USA za posledních deset let?) a potravin a nebere se v úvahu růst cen nemovitostí. Další kapitolou jsou tzv. hédonické úpravy. Zjednodušeně to znamená přepoklad, že nové výrobky jsou kvalitnější než staré, což prý kompenzuje zvýšení ceny, a výsledkem úprav je opět nižší výsledná míra inflace.

Podle mého názoru jde sice o známý, ale stále málo diskutovaný fakt, který má různé zajímavé důsledky. Naštěstí existují analytici, kteří si dali tu práci a oficiální statistiky přepočítali. Na následujícím grafu je znázorněna červeně oficiální míra inflace (CPI-U) a modře míra inflace přepočítaná metodikou standardně používanou do počátku osmdesátých let. Kouzla amerických statistiků tady krásně vyniknou: zatímco původní metoda by ukazovala už řadu let meziroční míru inflace kolem 10%, oficiálně je většinou mezi 2% až 4%.



Vezmeme-li v úvahu výše uvedené, mění se rázem i obrázek skutečného růstu reálného HDP (nominální HDP opravený o inflaci), červeně oficiální meziroční změna reálného HDP, modře alternativní výpočet téhož:



Pokud se tedy rozhodneme brát alternativní statistiku vážně, zjišťujeme, že USA zažívá už přibližně 10 let učebnicovou stagflaci (stagnace + inflace).

Američtí statistici odvedli skutečně obdivuhodnou práci: přestože se USA hospodářsky nedaří, zadlužení dosahuje 100% HDP (to je jen oficální vládní dluh) a stále roste a pravdivá míra inflace dosahuje 10%, dokázali navenek zachovat zdání stability a prosperity. Důsledkem toho je, že si USA dále může v klidu půjčovat například za 2% na 10 let nebo za 3% na 30 let. Co by za to v Evropě dali...

primarne to je o hegemonii dollaru jako rezervni meny a sile armady ji prosadit...

Vcera jsem se dival na HRANARI... mozna tam naznacili vic nez chteli...