AUDI KLUB

Loni na podzim po mě kdosi chtěl můj životopis. Tak jsem cosi zesmolil a poslal to. Tady to máte a třeba vás to i pobaví. Podotýkám, že je to všechno podle skutečných událostí.

Tož, tak.
Narodíl som sa jedného škaredého dňa, větr fučál jak sviňa, sněh padál tak husto, že maměnka ani neviděla svůj břuch, z kterého som sa drál na svět. Tata nás dovézli do špitála a tam som ponajprv vyšklébíl svoje očiská na tomto světě a spousta lidí ešče nevěděla, co za pohromu to pro ně znamená.
Býl sem ogárek šikovný a hodný, ale len dokáď sem nepřišél na to jak sa dá dostáť z pelecha na zem. Než maměnka přišla na to, že už nejsu tam, kde ňa nechala ležať, tož náš kocůr béčál ve strachu o svůj ocas, kerý sem pevně držál a býl rozhodnutý ho len tak nepustit. Tak sem získal celoživotní lásku ke zvířatům.
Rychlo sem rostnul. Kocůr sa radšej odstěhovál k sůsedom, dnes sa mu ani nedívím.
S ogárama sme sa hráli na všelicos, najradšej sme si stavjali káry a na nich závodili z kopca za chalupů. To nás bavilo najvjác, ale spotřeba koleček byla moc veliká, tož sme moseli jednůc za týden vyrazit do hatě, kde dobří ludé vyhazovali nepotřebné kočárky a tím nám dávali velké množství náhradních dílů.
Nemožu zapomenuť, jak sem vezl táčky z hatě plné náhradních koléček a z kopca dolů sem utěkál aj s táčkama, když z ničeho níc mi před ně vlétla sůsedovic slépka a já z dobréj duše zachránit ji život sem zrobil s táčkama taků myšku, kerů sem nedovéd k dokonalosti a přibrál sůsedovi funglnového žigulíka. Nikdá už nezapomenů na jeho výraz v čuni, dyž slyšél ten zlověstný zvuk skřípajícího plechu a viděl jak mu moje táčky zanechaly dlůhý rýpanec v jeho krásně žlutém blatníku.
Od téj chvíle to se mnů šlo už z kopca. Býl sem o paliců větší než ostatní ogaři a cérky, tož v každém průseru sem býl najprv vidět já a jako najvětší vždy určen za viníka.
Tož tak ňa i ponajprv načapali tetka kůsek od vedla, pravili sme ji Peléščena, kůřit za obecní stodolů plnů sena. Baže, že sem tám nebýl sám, ale byl sem najvěc vidět. Do dnešného dňa nevím, co tam Peléščena hledala, dyž hřbitov byl od obecní stodoly asi 400 m a to bylo jediné místo kam chodila. Samo sebů, že to naprášila tatovi a ten mi tehdá pravíl ponajprv, že mi taků liščí po méj čuni, že sem to nevidél. Tetka Peléščena ňa pronásledovala furt, kde sem sa hnůl, tam sem ju mněl za řiťů. Jedného dňa šla zasej svojů obvyklů trasu na hřbitov a už sa nevrátila, mosím přiznat, že sem ani trochu netruchlil a spěšéj sem sa škňůřil škodolibů radosťů.
Tož tak sem rostnul, nemá cenu vyjmenovávať šecky moje zážitky a průsery, to by bylo na nekonečný seriál.
Základnů školu sem vychodíl celkem bez problémů. Dokonca aj vysvědčení ně dali v každém ročníků. Ne, že bych byl svatý, ale měli ňa rádi, byl jsem najvětší ze třídy a protože sme byli plavecká třída, tož sem měl velků výhodu proti ostatním. Moje jedno tempo v bazéně, moseli spolužáci doháňat dvěma, někéři i čtyřma. To sa ně za ty výkony dostávalo aj rozných ocenění a procházeli ně ty moje průsery.
Tata sa aj pomalu smířil s tím, že kůřiť už nepřestanu, tož ně sem tám ňaků tu cigaretu odpustil. Ale jak ňa viděl spokojeně bafať ze stařečkovej fajky, tož to na něm bylo vidět, že sa mosí hodně držať zpátky.
Tož tak, po základnéj škole sem nastůpil do učilišťa z maturů a začál sem žiť. Už sem i ty cerčíska aj začál proháňať, kůřil sem jak fabrický komín a i to pivečko ně docela zachutnalo. Tož nebyla to sranda, šecko to stíhať dokopy a eště dělat radosť maměnce a tatovi s ucházejícím prospěchem, ale asi sem byl ogárek šikovný a stíhal. Nemožu zapoměť jak ňa vyhmátla vychovatelka na cérčiském internátě, kde sem sa snažíl jednu spolužačku doučovať ruštinu zrovna v době, kdy sem měl býť na legální hodině ruštiny já sám. Po špagátě sem ručkoval ze čtvrtého patra ponajprv a naposled v životě. Špagát vydržál celů mojů cestu, ale v rozhodujůcej chvíli, kdy sem sa snažíl vyhnůť školníkovému skleníku rupnůl a já řítů prorazíl do skleníka pěknů ďůru a přistál školníkovi v salátě. Do dneška nepochopím jak sa mu podařilo s čaganem v ruce vyvinůť takovů rychlosť a než sem mu zoufalým skokem cez potok zdrhnůl, což on už nedokázal, tož ňa asi pětkrát tým čaganem přetáhnul po hřbetě.
Podruh sem fest tatu nasrál když sem odmítnul vstůpiť do teho spolku KSČ. Já ogárek upřímný a většinů života pravdomluvný, sem jim tam aj vyzvónil proč nevstůpim a to sa jím evidentně nelíbilo. Dokonce ňa nechtěli pustit ani k maturitě, že sů ten protistátní živel. Tož to ně tata po drůh pravíl, že mi taků liščí po mojej čuni, že sém to eště nevidél a jedným dechem dodál, že su taký trůba, dyž si nevidím do téj čuni, to prostě nikdá nevěděl.
Šecko dobře dopadlo, nakonec sem maturu dostál a udělál maměnce aj tatovi radosť.
Musím ešče vzpoměť jak sem si užíl svůj první ten sexuální zážitek. Vlastně nebýl první, ale na ten si pamatuju. Tož to sa stalo v den osláv maturity. Pravda byl sem už trochu užralý, ale mojej cérce to evidentně nevadilo a chtěla si se mnů užíť za každů cenu. Zatáhla ňa nedobrovolně za hospodů do lesa a tam počala krůtit svoju řiťů v domění, že to na mňa zapůsobí asi věcej, než předešlých dvacet piv. Neměla šanci. Pivo bylo silnějši. Jak učula, že sa moje očiská začínajů zavírať, tož zkusila silnější kalibr a sundala halenku. To už trochu zabralo a dokázal sem zaostřit, že sů ty kozy předemnů dvě a ne čtyry. Potém si už jen pamatuju, že ňa do zad a do řiti píchalo jehličí, ňaká mladá cérka na mě cvičila ňáké divné cviky a čůl sem od ní aj ňaké divné zvuky. Najvěc si ale pamatuju na vyvrcholení celéj tej podivnéj komedie. Mravenci su svině a nespijá ani v noci. Jeden asi hledál kolem mojej řitě cestu dom tak dlůho, až ho to přestalo baviť a užrál ňa do vajca tak silno, že som sa vzepjál jak hřebec, cérka nečekala takový rychlý pohyb, nadskočila a mlaskla sebů do jehličí. A bylo po erotice.
Týden sa se mnů nebavila a já dlůho kontroloval postižený orgán, estli nehrozijá trvalé následky.
Tož pak sem šél na vojnu. Týden před nástupem si ně tata vzal stranů a započal ňa proškolovať v tej sexuálnej výchově. Školil ňa velice pěkně a radíl co mám dělať s cérkama v posteli. Marně sem hodinu čekál, kdy ně řekne co sa má dělat se zažraným mravencem v kuli. K tomu sa nedostál a já sa styděl přiznat můj nejsilnější sexuální zážitek a také tatovi přiznat, že to, co on si myslí, že mám teprvjá před sebů, já už mám dávno za sebů. Vojna, tož to byly celkem nezáživné dva roky, vrátil som sa živý aj zdravý a prý i bezdětný a slobodný.
Potém sem ale zblbnul a chtěl sa ženiť s jednů cérků. A to mi tata řékl po třetí, že mi taků liščí po mej čuní, že sem to ešče nevidél. Potém dodal, že si nebude otlůkať ruku a radšéj na mňa vezme pantok.
Neudělál to a já sa oženil. Měl pravdu, byl sém trůba hlůpá. Uškvířil sem dva ogárky a cérku opustíl. Tož co s ňu, dyž ani teplů večeřu neuměla uklohniť.
Našel sem si druhů cérku. Tata už nepravíl radšej nic, maměnka pravilá, že z jejího šikovného ogárka sa stál mezinárodní děvkař a já tatovi pravíl, že kdyby ně dál po čuni hnědkáj prvej jak slibovál, tož by sa ně v palici možná rosvítilo.
Jedinů radosť ze mňa měli tata s maměnků snáď z teho, že jsem sa naučíl robiť. Hnedkaj po vojně jsem chodíl poctivo do práce a aj nějaků tu korunku dóm donésl.
Dělál jsem teho šoféra a vozil ludí s autobusom. Ně sa to lůbilo, ale do dneška nechápu, proč sa staré tetiny, dyž ňa zmerčily za volantem, při nastupování vždy ve dveřách hnedkaj pokřižovaly. Buď sem vypadál jako svatý obrázek nebo sa bály, že to je jejich cesta poslední.
Eště sa ze mňa stál ten meteórológ. Ta práca ňa takéj bavilá a baví do dnes. Za volantem, dyž vymamlasím nějaků vylomeninů, tož skončím někde v rači, dyž ale včíl budu praviť, že bude zítra pěkně a místo teho přínde leja jak sviňa, tož ludé akorát mávnů paprčů a bude jim to u řiti. Tata ně ponajprv v mojem životě nechtěl liščiť a pravíl, tož dobře sis vybrál ogare, tu nemáš co zkaziť a eště si za to aj placený. Su rád, že ze mňa má konečně radosť a už ňa nebude biť.
Tož tak si já žiju.

Dobre jak svina..

HAAAAAAAAAAAA!!!!!!!!! !!!!!!!!!! !!!!!!!!!

kurva, šak pod stolem sem lehl dyž sem se dočet jak ťa mravenec do kuli kósl

mazeeeeeeeeeeeeecccccccc:D

Tak jsem si to po ranu přečetl a hned mám lepší náladu. Díky "saláte"

maczaCZ: Však na to do smrti nezapomenu, kuwa to štípalo ještě aj druhý den. Ani těch dvacet piv mi nepomohlo.

červík: buď rád, že tě nekousla do šulina, to bys na ten 1.sexuální zážitek taky do konce života nezapomněl, to nepřeju ani svýmu nepříteli

maczaCZ: Však to byl můj první a poslední sexuální zážitek v přírodě, od té doby jedině postel a před tím firmu na ničení veškerého hmyzu.

clovece ty by si mohol pisat Červíkove pamäte

No to by bylo na nekonečný seriál, kdybych měl popsat všechny své zážitky.

červík:
Dost dobrý, do jaké firmy jsi ten životopis poslal, ti se tam museli válet smíchy.

radar354: já bych řekl, že ho poslal tak leda do prdele... potažmo nám

červík:
Je to moc hezké, máš talent.

červík: myslím, že založíš novej topic s názvem "stalo se" a každej týden tam budeš psát jeden příběh

radar354: Raději nebudu jmenovat.
andreas: To raději ne.

A kdyby se rozepsal, tak by mohl napsat nějakou tu knihu.

hehe natočíme film červíka bude hrát Kabir Bedi

Pěkný Červíku Kam ty na to chodíš

červík: Pěknej životopis. Jestli jsi to poslal do nějaký firmy, tak tu práci musíš dostat!

Ono to bylo tak, že si někdo dodatečně vzpoměl, že by bylo dobré mít po letech ode mě ještě nějaký životopis, tak jsem to sfouknul svým stylem. Žádnou práci nehledám, stačí mě ty dvě co mám.

červík: ty seš dobrej kolík. doufám, že se rozkecáš na srazu u ohně

Tam budu mít sebou celou tlupu, tam musím být hodný a neprozradit na sebe raději nic.

Jeden kolega mě požádal o pokračování, tak asi něco zesmolím a pak vám to tu taky šoupnu.