AUDI KLUB

Okruh Ascari,jehož spřízněnost s jistým malovýrobcem supersportů není rozhodněnáhodná, patří k těm nejtechničtějším tratím, které jsem za svounovinářskou kariéru navštívil. Mít tu možnost, kroužím tam denně.A právě na tomhle místě se má během pouhopouhých sedmi kol ukázat, covězí v nejnovějším sporťáku z Bavorska, avšak z města, které ses touto spolkovou zemí spojuje trochu méně často – Ingolstadtu. Řečje tady o Audi RS5. Očekávání jsou velká, a to hlavně proto, že mám vestejném autě za sebou právě šedesát ukrutně zatáčkovitých kilometrůna trase z Marbelly do Rondy.

Tomu říkám provokace. Sotva nás vyplivne šatl před hotelem Marbella Club, mimochodem úchvatné místo, kde jste před lety mohli v bazénu dovádět s Brigitte Bardot nebo Audrey Hebpurn, případně posedět u baru se Seanem Connerym, Alainem Delonem, Johnem Waynem nebo španělským králem Juanem Carlosem, z ospalé nálady (budíček ve tři ráno není nic moc) mě vytrhne osmiválcový koncert. Bručení výfuku pomalu projíždějící RS5 doprovází z povzdálí štěkání meziplynů a někde ještě o kousek dál jiné audině ještě někdo pěkně dává za uši. Kolegové z předchozího turnusu se vrací. A rozhodně nevypadají zpruzele.

Myslím, že už jsem to psal v testu RS5 a teď se budu opakovat. Audi by zasloužilo Oscara za nejlepší automobilový zvuk. Co dokáží udělat v Ingostadtu s motorem a výfukem, to umí překonat už jen slavné značky z Itálie

Hráli jste někdy v Need for Speed závod v běžném provozu? Tak přesně takhle vypadá jízda s RS5.

Tak ještě nastavit sportovní režim podvozku, zadního aktivního diferenciálu a řízení. Volič dvouspojky na D a pak posunout vpravo na manuální sportovní režim. Víc sportovního už tu nastavit nejde. Tak jdeme na věc.

Hráli jste někdy v Need for Speed závod v běžném provozu? Tak přesně takhle vypadá jízda s RS5. Dojedu víceméně statickou překážku, jedním či dvojím hlasitým štěknutím meziplynu dám najevo svou přítomnost a o pár okamžiků už jsem fuč. Osmiválec umí 8250 otáček a právě tam nahoře ze sebe vymáčkne to nejlepší – 450 koní. Vytáčí se ovšem tak rychle, že je dobré ťuknout do pravého pádla pod volantem už krátce po překročení 8100 otáček, jinak mě z euforie vytrhne škubáním omezovač. Kdepak, žádné samočinné přeřazení a tak to má být – když manuální režim, tak manuální. Škoda, že motoru chybí výrazná výkonová špička, kterou by jeden od takovéhle vysokootáčkové pily čekal a jakou nás rozmazlily slavné sporťáky japonských značek. Ale není nutné (i když maximálně uspokojivé) se za každou drápat na osmitisícovku. I po přeřazení v 7, 6 nebo 5 tisících má RS5 obrovskou sílu a může s nezměrnou chutí upalovat vpřed.

Videohry ale trochu připomíná i řízení. Je sice příjemně tuhé, ale působí trochu odtažitě. Zkouším tedy nouzové řešení – přepínám v nastavení posilovač na komfortní režim. Chvíli jsem sice trošku nervózní z lehkosti ovládání, ale velmi rychle si zvykám a překvapivě se cítím lépe – řízení je přesnější a přestože stále nemá feedback, auto je o poznání čitelnější. Není to ostatně poprvé, co se ukazuje lehčí řízení tím lepším…

Jak RS5 polyká kilometry, začínám nabývat dojmu, že mě z tohoto auta po dobrém nedostanou. Těžiště téhle Need for Speed vlastně není v tom, brutální rychlostí dojet a předjet vše živé přede sebou. Tohle audi totiž miluje zatáčky.

Jak kupé polyká kilometry, začínám nabývat dojmu, že měz tohoto auta po dobrém nedostanou. Nejde o to, brutální rychlostí dojet apředjet vše živé. Tohle audi totiž miluje zatáčky.

Tak, teď napočítejte do deseti a přečtěte si ještě jednou předchozí větu. RS5 opravdu miluje zatáčky. Fakt. Jen od řidiče, zvyklého na běžné čtyřkolky, vyžaduje menší změnu návyků. Musíte s ní zacházet jako se zadokolkou – na plyn se musí dupnout ještě před vrcholem zatáčky, aby zadní diferenciál poslal na vnější zadní kolo co nejvíce síly. To způsobí, že zaď vozu eliminuje nedotáčivost a suverénně vytáhne zbytek auta z oblouku. Je to opravdu působivé, řídit auto s jistotou a trakcí čtyřkolky a agilitou zadokolky. A zatímco rychlost průjezdů je za hranicí běžného chápání a s naprosto minimálními náklony, audi je v naprostém klidu a pohodě. Maximálně dá občas najevo zapískáním předních nebo všech čtyř pneumatik, že tohle už bylo fakt ostré.

Pokud přeženu nájezd do zatáčky, je RS5 pochopitelně nedotáčivé, ale stačí bez ubrání plynu pootočit volantem a auto se poslušně srovná. Ovšem pokud v zatáčce plyn uberu a následně prudce dupnu na plyn, lze tím docílit krásně čitelné přetáčivosti, kterou lze zkrotit buď lehkým kontra nebo ubráním plynu. Tak tohle vaše turbo neumí…

Přemýšlím, jestli ještě působivější, než schopnosti podvozku, není přilnavost, jíž auto v zatáčkách má. Pneumatiky Pirelli P Zero o šířce 275/30 R 20 se k asfaltu doslova lepí, jako by ani nenesly 1,7 tuny vážící kupé ale nějaký o třetinu lehčí hot-hatch. A ty brzdy… Testovaná auta byla vybavena příplatkovými keramickými kotouči na přední nápravě (tam to prý stačí), které si zaslouží absolutorium. Pravda, při popojíždění po městě jsou možná až moc kousavé, ale při sportovní jízdě koketují s dokonalostí – mají rychlý nástup, dechberoucí účinek, dají se dávkovat s milimetrovou přesností. A v běžném provozu jsou prostě neúnavné.

Na tohle svezení asi hned tak nezapomenu a i místní si asi budou o Audi RS5 vyprávět ještě dlouho , teď ovšem stojím s helmou narvanou v čalounění stropu (pravda, v R8 je toho místa pro hlavu ještě méně) na startu okruhu Ascari a chci zjistit, jestli audina jen nekalí vodu a zda je to opravdu sportovní auto, které zvládne i závodní okruh.

Na pokyn stewarda zelenou vlajkou zarážím plyn do podlahy a RS5 vyráží jako projektil. Ten bude muset, chudák, po skončení akce na ušní. Před první (pravoúhlou) zatáčkou už tam mám trojku, takže za dva, motor štěkne a audi se protáhne obloukem s nečekanou lehkostí – a lehce přetáčivou tendencí. Následuje táhlá levá, která vychází tak nešťastně, že je třeba v jejím apexu přeřadit. Pohoda. Auto změnu kvaltu ani nezaregistruje a pádí dál. Další kombinace levé a prvé zatáčky ukazuje špičkovou stabilitu auta při změně těžiště, což je zásluha minimalizace náklonů. Po další pravé zatáčce je třeba jít na brzdy

…do další letím nedotáčivě po čumáku, ale jakmile kola opětovně získají grip, při balancování na limitu cítím, jak přesně RS5 reaguje na sebemenší změnu polohy plynu.

Před otevřením druhé ale už mám zase plný plyn – následuje nejrychlejší pasáž okruhu, na konci rovinky už mám přes dvě stě. Keramice fakt věřím a dupu na plyn až kus za kužely, doporučujícími tento úkon. Tady jsou ale přesně, takže do další zatáčky letím nedotáčivě po čumáku, ale jakmile kola opětovně získají grip, při balancování na limitu cítím, jak přesně RS5 reaguje na sebemenší změnu polohy plynu.

Následuje pomalá šikana – asi jediné místo na trati, kde je znát váha

A to už je přede mnou nejtechničtější pasáž okruhu. Pojďte, pane, budeme si hrát. Na základě zkušeností z předchozích pasáží trati jedu ještě ostřeji a nechávám lehoučkou přetáčivost, aby mě vytáhne z druhé ze série právě absolvovaných zatáček. V poslední kombinaci levá-pravá si opět užívám přetáčivosti podvozku, abych v následující sérii dvou levých oblouků zápasil s trefením hodně pozdního apexu, zatímco kupátko má možnost ukázat, že se podvozek nevyvěsí ani v táhlé zatáčce. Poslední ostrá levá je spíš nepříjemná než zajímavá, ale je to poslední místo, kde si lze užít parádní přilnavost pneumatik a všudypřítomně „zvědavý“ zadek auta. Pak už je na čase zvolnit a zamířit směr pit lane.

Je to šok. Ovšem jeden z nejpříjemnějších za poslední dobu. Audi udělalo špičkové sportovní auto se skvělým atmosférickým motorem, bleskurychlým automatem, vypiplaným podvozkem, ukrutnými brzdami a monstrózním zvukovým projevem. Navíc je velmi zábavné ho řídit, protože ztratilo dosavadní vysmívanou těžkopádnost a otravně nedotáčivý charakter. RS5 má prostě koule. Audi včas a správně pochopilo, v jakém autě má být atmosférický motor a kde může být přeplňování a dokázalo také využít na maximum tu nejlepší současnou techniku pohonu všech kol v podobě aktivního zadního diferenciálu. Teď ještě dostat ho také do TT RS… Já tedy nemohu jinak, než dát Audi palec nahoru, doprovázený hodně, hodně širokým úsměvem. Mimochodem – při cestě zpět do hotelu přepínám elektroniku do režimu komfort a zjišťuji, že RS5 umí být také velmi pohodlným gétéčkem, vhodným jak ke zdolávání dálkových tras, tak k boji s mizerným povrchem okresních silnic a měst.