AUDI KLUB

Audi Sport Quattro

V roce 1983 se na IAA ve Frankfurtu prvne objevil vůz Audi Sport Quattro, který byl následovně vyroben v počtu 220 kusů pro homologaci do nově vznikající skupiny B.

Důvod pro vznik tohoto automobilu byla stále se zvyšující konkurence (např Peugeot 205 T16), se kterou vůz s motorem uloženým před přední nápravou a velkými rozměry nemohl konkurovat. Audi sice vyhrálo v roce 1982 závod automobilek, v roce 1983 světový titul, ale rozhodnutí padlo na počátku roku 1983 o výrobě značně modifikované verze vozu Audi Quattro. K tomu se jako velké plus dalo připočíst, že v roce 1984 podepsal smlouvu s Audi závodní jezdec Walter Rörhl, který se přímo podílel na vývoji.

Karosérie

Tento vůz je důkazem, že se nemusí vyvíjet nic nového když většina věcí již je. V podstatě až po B sloupek se jedná o Audi 80 B2 sedan, zatímco zadní část je z Audi Coupé a přední světla jsou z VW Passat 32b. Jiná záležitost jsou materiály ze kterých byla karoserie vyrobena. Zadní víko kufru je z tvrzeného sklo-polyesteru, zatímco zbytek "plechařiny" je vytvořen z epoxido-kevlarové slitiny, která byla vyrobena ve Švédsku firmou "Seger and Hoffmann". Cena těchto dílů se významně podílela na celkové ceně.

Motor

Zde se jedná o motor, který byl již znám z vozů Audi 200 či Audi Quattro, ale pro závody byl významně upraven. Např. došlo ke snížení obsahu z 2.14 litrů na 2.13 z důvodu snížení výsledného obsahu při závodech, kde bylo pevně stanoveno "obsah x 1.4" a tím se SQ dostalo pod hranici tří litrů a tudíž mohlo být lehčí než je 1000kg. Další specialita té doby byl jiný druh zapalování, zatímco předchozí závodní Audi se spoléhali na zapalování typu KE-JET, zde se objevil LH-Jetronic, který byl lépe uzpůsoben pro další inovaci: čtyřventilová technika. Jednalo se o první pokus značky Audi o využítí této technologie (tři roky na to v USA otestovali i 5v techniku), vzlhedem k tomu, že motor byl stále uložen před nápravami, muselo dojít také ke snížení váhy. To se povedlo použítím horčíkové slitiny na blok motoru a hlinikové hlavy. Motor v základní seriové verzi měl 225kW.

Výbava

Vůz měl v podstatě to nejlepší co se dalo v příplatkové výbavě sehnat, zde kompletní seznam:

Zelená tepelná izolace skel, přední sklo se zeleným stínítkem
Přítlačné lišty na obou stěračích
Hliníkové kola v Audi designu - 9Jxl5, pneu 235/45 VR15 (Michelin)
Černé přítlačné křídlo
Černý blend, stejně jako černě tónované zadní světla
Zadní stěrač (ano, ten nebyl součástí standartní výbavy)
Digitální přístrojová deska
Tři přídavné ukazatele na tlak oleje, teplotu oleje a palubní napětí
Spínač zámků diferenciálu
Radio Brussel II - čtyř reproduktorová sestava
Červené podsvícení
Vyhřívané přední sedačky
Servořízení
Antiblocksystem (ABS )
Dvoutonová houkačka
dvojitá koncovka výfuku

Výroba

Vůz byl zhotoven ve čtyřech hlavních barevných provedeních a na zvláštní žádost Ferdinanda Piecha byli jeho dvě SQ natřeny černě. Každá z těchto barev reprezentuje jeden stát který se účastňil závodů ve skupině B - červená Itálie, bílé Německo, modrá Francie a zelená Anglie. Původně měl být lak metalický, ale v polovině osmdesátých let stále technologie nanášení barev na exotické materiály nebyla na tak vysoké úrovni a Audi nechtěla ještě více prodražovat vývoj a výrobu již tak nákladného vozu.

134 ks Tornadorot
48 ks Alpinwiess
21 ks Kopenhagenblau
15 ks Malachitgrün
2 ks černé

Z toho 6 vozidel byly prototypy, 19 testovací a 20 převzal Audi Motorsport

Výkon

Audi Sport quattro: 225 kW/306 HP; 4,9 s
Audi Sport quattro Rallye: 331 kW/450 HP; 3,5 s
Audi Sport quattro E2: 390 kW/530 HP; 2,6 s (PDK-převodovka) či 3,1 s (manuální převodovka)
Audi Sport quattro S1 Pikes Peak: 440 kW/598 HP, méně než 2,6 s