AUDI KLUB

Íránské zápisky
Jaroslav Malý

Dne 30. 11. 2010 se v Olomouci konala cestopisná přednáška a promítání pana učitele L. Kalouse o jeho loňském měsíčním pobytu a putování po Íránu. Rádi bychom vám tímto zprostředkovali alespoň několik postřehů z jeho nesmírně zajímavého povídání.

Írán je jediná teokracie na světě; ateismus nechápou (každý čověk přece v něco věří!) a demokracii evropského typu nechtějí. Možná proto tam panují tak úžasné mezilidské vztahy. Íránci si váží svých rodičů i prarodičů, domovy důchodců u nich neexistují. Velice si cení historii, opatrují mnoho muzeí a náboženských památek, ale i překrásné velké botanické zahrady. Vstup bývá všude většinou zdarma a potkáte v nich jen málo lidí, často jste tam úplně sami... Íránci si váží i židovských památek a židů; rozhodně je nijak nepronásledují, vadí jim jen Izrael a sionismus. Židé jsou dokonce povinně (!) zastoupeni v íránském parlamentu.V úctě však mají i křesťany, takže v Íránu stojí vedle mešit a synagog i kostely. Naopak terčem velkých plakátů na veřejných budovách je politika Spojených států, ale ani s touto prezentací postoje vládních kruhů řadoví Íránci spíše nesouhlasí a pasivně ji trpí – asi tak, jako my předvolební letáky politických stran.

Íránci jsou vůbec velice mírumilovní a pohostinní lidé. Cizince mají ve velké úctě, ve frontách vás automaticky pouští dopředu a vždy vám někdo zaplatí MHD, v autobuse vás klidně pozvou k nim domů na oběd... Všude jsou kvalitní silnice, supermoderní klimatizované autobusy a terminály, samozřejmostí je i počítačová rezervace jízdenek. A při odjezdu se vám může stát, že od majitele vaší oblíbené restaurace dostanete třeba večeři zdarma...

Policii mají jen kvůli hlídání mravnosti; vandalismus, krádeže a zločinnost u nich neexistují, ani sprejeři, ani žádné odpadky, nikde nejsou žádní hlídači památek. Íránci jsou zkrátka velmi kultivovaní lidé, kteří si nesmírně váží i vzdělání. Např. školáci sice mají tři měsíce prázdnin, tyto však tráví knihovnách(!)...

Bydlení je sice i v Íránu drahé, ale žije se tam levně; jídlo, zboží, energie a benzín jsou laciné a

na každém rohu se samozřejmě prodává množství krásných levných perských koberců. Všude je spousta čajoven a kaváren, ale alkohol nikde neuvidíte, ba nesmíte ho mít ani doma. Zato marihuanu, hašiš i heroin potkáte všude běžně, Korán je totiž nezakazuje. Íránci však kupodivu umí vařit mnoho druhů piv, ale všechny pouze s 0,0 % alkoholu...

Doplnění editora

Autor připouští, že článek není vyvážený, a že vyznívá příliš optimisticky. Své postřehy sepsal narychlo pod vlivem přednášky, která ho oslovila. Uvědomuje si, že všude je chleba o dvou kůrkách, a že si íránskou společnost možná idealizuje. Tak ho, prosím, nekamenujte.

http://www.zvedavec.org/komentare/2011/01/4136-iranske-zapisky.htm
http://www.zvedavec.org/nazory-4163.htm

... protoze to zni tezko uveritelne, vzdy IRAN je zly, kouknul jsem se co na IRAN rika znama, ktera tam opravdu byla...

Postřehy z Íránu...

Běžná kriminalita v Íránu prakticky neexistuje. Podle Koránu totiž platí "oko za oko, zub za zub" a taky, že vinen je ten, kdo zavdal prvotní příčinu. Jelikož pragmatičtí šíité, k nimž patří naprostá většina obyvatel Íránu, dodržují Korán přesně, řídí se i těmito ustanoveními. V praxi to znamená, že když někdo dá někomu facku a ten mu jich pak vrátí deset, může za to ten, kdo začal. Když někdo přepadne se zbraní v ruce obchodníka a ten ho zabije, nikdo nemluví o použití nepřiměřené obrany.

Naproti tomu platí v zemi některé pro nás nepochopitelné zákony. Nejnápadnějším z nich je samozřejmě ten, podle kterého všechny ženy musí chodit zahaleny. V jiných sousedních zemích chodí zahaleny místní ženy, v Íránu se toto nařízení vztahuje i na cizinky. Největší problém přitom mají blondýnky - těm nesmí z šátku čouhat ani afina, což jsme poznali na vlastní kůži v jedné z místních restaurací, kdy nás její majitel přišel upozornit, že pohoršujeme ostatní zákazníky.

V Íránu mají ženy zakázáno zpívat, proto se do země pašují kazety íránských zpěvaček, žijících v exilu a ty si pak studenti mezi sebou pokoutně vyměňují.

Na pokoji jsme kromě obvyklého vyznačení směru k Mekce našli také modlitební kobereček a v něm zabalený kámen. Jak jsme se později dozvěděli, tak si tímto způsobem šíité zjednodušují obřad modlení, který jim přikazuje být hlavou v dotyku se zemí. Právě kámen tento kousek země nahrazuje.

Íránci nejsou Arabové - vzhledem se blíží spíše Indům a jsou velmi přívětiví. Když se s Vámi dá na ulici někdo do řeči, není to z toho důvodu, aby z Vás začal za chvíli jakýmkoliv způsobem vytahovat peníze, ale protože si chce prostě pokecat. Pokud si s ním navíc potřesete rukou nebo mu dovolíte, aby Vám poklepal po ramenou, on se stane pro kolemstojící váženým hrdinou.

Chcete-li si někoho vyfotografovat, je lépe se předem zeptat. To se týká především zahalených žen. Málokdy se ale stalo, že jsme byli odmítnuti. Spíš naopak - studentky na školních výletech houfně vytahovaly svoje foťáky a žádaly naše ženy o společné foto.

Íránská měna se jmenuje rijál a její kurz je katastrofální - za 100 dolarů dostanete téměř 800 000 rijálů. Největší bankovka má přitom hodnotu 10 000 rijálů, což je něco přes 1 dolar. Íránci si to proto běžně zjednodušují - automaticky škrtají nulu a cenu Vám řeknou přímo v tomanech, což je tím pádem 10 rijálů. Cizinci jsou z toho v prvních dnech pochopitelně zmatení, zvlášť když se nám dokonce v jedné restauraci stalo, že jsme dostali jídelní lístek, na němž byly ceny polévek a salátů uvedeny v rijálech a hlavní jídla v tomanech.

Každé jídlo sestává automaticky z několika chodů - první je jogurt, následuje salát a polévka. K tomu se přikusuje velice dobrý arabský chléb, přesněji řečeno placky, které mají různé tvary a protože dlouho nevydrží, je nejlepší si je dát tam, kde je přímo pečou ve vlastní peci. Hlavním chodem je kebab, tedy kuřecí nebo jehněčí maso, opečené na šavli. Pokud nemáte chuť na kebab, můžete si dát kebab. Vždycky je to velice chutné a za kompletní oběd nebo večeři zaplatíte maximálně 30 000 rijálů, což je 4 až 5 dolarů.

Voda je všude v Íránu pitná a většinou velice dobrá. Není tedy nutné podobě jako v jiných arabských nebo asijských zemích kupovat vodu balenou. Alkohol naproti tomu neseženete vůbec nikde, ani v těch nejluxusnějších hotelích. Veškeré láhve, stejně jako časopisy a magazíny, v nichž se vyskytují například reklamy na spodní prádlo, musíte odevzdat už v letadle.

Jazyk fársí, kterým se dnes mluví v Íránu a který vychází ze staré perštiny, zní našim uším velice líbivě, protože svou intonací a malebností slov kupodivu připomíná češtinu. Když se za hukotu motoru například baví náš průvodce s řidičem, připadá nám, že slyšíme známá slova a některá jsou v obou jazycích skutečně stejná (např. čaj). Pokud se s Íránci bavíme anglicky, děláme naprosto stejné chyby ve výslovnosti a přízvuku.

A na závěr jeden íránský vtip: Italský turista se v Persepoli chlubí: "Naši archeologové vykopali v Římě kabely, z toho usuzují, že už staří Římané měli telefony." Místní průvodce mu na to odvětí: "Naši archeologové v Persepoli taky hledali, ale žádné kabely nenašli. Z toho usuzují, že staří Peršané měli mobily."

http://www.kasp.cz/cestopisy/iran.html

V celem clanku se dotkla lehce okrajove

Citace:

Na bulváru Azadi se koncem roku 1978 konaly mohutné demonstrace proti šáhovi Reza Páhlavímu, který se snažil zemi více otevřít světu a orientoval se zejména na USA. Při potlačování pouličních nepokojů byly zabity stovky lidí, ale šáh nakonec stejně musel prchnout ze země. Novým vládcem se stal Ajjatoláh Chomejní, vůdce šíitů, který sjednotil státní a náboženskou moc a v následujícím desetiletí změnil zemi k nepoznání, takže zůstala prakticky až dodneška okolnímu světu uzavřená. Ajjatoláh Chomejní vystudoval univerzitu v Qomu, za kritiku šáha Mohammada Reza Páhlavího byl však vyhnán ze země - nejdříve do Iráku, později až do Paříže, což byla ale šáhova největší chyba, protože z demokratické Francie mohl v 70.letech dobře vést íránskou opozici a to až tak daleko, že v roce 1979 šáha ze země vyhnala. Ajjatoláh Chomejní se do Íránu vrátil a v roce 1989 zde krátce po skončení íránsko-irácké války také zemřel.

K tomu bych dodal drobnost...

šáha Mohammada Reza Páhlavího dosadila CIA pri jednou z prvnich statnich prevratu, do kterych delala a dela... Svrhla pri tom demokraticky zvolenou vladu premiera Mosadeka a na jeho misto dosadila šáha Mohammada Reza Páhlavího.

Duvod a popis zjistite ve filmu z vlakna Tajne valky CIA

Slo o to , ze Mosadek se rozhodnul znarodnit Americko Britskou ropnou spolecnost a nahlas rekl, ze za chudobu Irancu muze prave tato korporace...

1952

Britain, resentful of the nationalization of Iran's oil industry, came up with the idea for the coup in 1952 and pressed the U.S. to mount a joint operation to remove the democratically elected government of Prime Minister Mohammed Mossadegh[1] and install the Shah Mohammed Reza Pahlavi to rule Iran autocratically. Partially due to fear of a Communist overthrow due to increasing influence of the Communist Tudeh party, and partly to gain control of a larger share of Iranian oil supplies, the US agreed. Brigadier General Norman Schwarzkopf, Sr. and CIA guru Kermit Roosevelt, Jr. were ordered to begin a covert operation to overthrow Mossadegh. A complex plot, codenamed Operation Ajax, was conceived and executed from the US Embassy in Tehran. Full details of the operation were released fifty years later, in 2003. Britain, who previously had controlled all of the Iranian oil industry, lost its monopoly and allowed U.S. oil companies to compete in Iran.

http://en.wikipedia.org/wiki/CIA_activities_in_Iran

Rezu Iranci vyhnali a od te doby se USA a CIA serou do Iranu a skodi kde muzou...

Dokonce vyzbrojili Saddama Husajna a podporovali ho ve valce s Iranem

PS: komunisti jsou zli