AUDI KLUB

Co je to vlastně Echelon?
Jan Lipšanský





Chcete vědět, co si mezi sebou e-mailují lidé z celého světa? Stačí kontrolovat několik klíčových komunikačních uzlů a vše pečlivě monitorovat. Přesně tak, jak to dělá vláda Spojených států.

Koncem května a začátkem června 1999 přiznaly oficiálně vlády Austrálie, Velké Británie, Kanady, Francie, Německa, Švédska a USA, že už několik měsíců testují a využívají rozsáhlou elektronickou dohlížecí síť známou jako Echelon (česky něco jako rozvědka). Zjednodušeně řečeno, jde o monitorování satelitních přenosů, telefonních hovorů a - co nás zajímá nejvíce - internetu.



Jak to funguje? Partnerské strany, sdružené v Echelonu, vytvořily "slídící" programy, které kontrolují přenos dat na šesti důležitých uzlech internetu, přebírají veškeré možné informace a přenášejí je do tzv. Slovníku (Dictionary). Slovník představuje skupinu programů určených ke hledání varovných frází - např. rozhovory o násilí na skupině obyvatel. Výsledky jsou pak roztříděny a odeslány příslušnému bezpečnostnímu úřadu dané země.

V podstatě lze říci, že díky Echelonu 90 % přenosů přes internet prohlíží americká národní bezpečnostní agentura (NSA) a další špionážní organizace. A to tak důkladně, jako kdyby prohlíželi vaši poštu s nožíkem na otevírání dopisů v ruce.

Ve Spojených státech je za chod Echelonu zodpovědná právě národní bezpečnostní agentura (NSA), která je placena za dohled nad národy, jež by mohly být potenciálně nebezpečné americkým zájmům. Díky partnerům v projektu Echelon může NSA dokonce obejít některé závazky o sledování na domácí půdě, protože lze požádat britskou tajnou službu, aby něco podobného pro NSA udělala. To samé platí přirozeně i naopak. Celá záležitost kupodivu nevzbudila v amerických médiích, až na pár řádků na internetu a krátkou zprávu v časopise Business Week, přílišnou pozornost. Správce webových stránek Cryptome John Young si myslí, že se tím mnohé ztratilo. Pro vysvětlenou - na adrese Cryptome se nacházejí různé novinky, vládní zprávy a oběžníky, ale také diskusní skupiny o kryptografii (šifrování) a špionáži.

Tady upozorňují na problémy, které vznikly za Atlantikem. Evropu totiž oficiální zveřejnění Echelonu dost poškodilo. Francie a Německo s dalšími národy obviňují ostatní země začleněné do projektu Echelon, že provádějí průmyslovou špionáž a předávají si a sbírají informace o jejich společnostech a střídavě se pokoušejí ukrást kontrakty takových firem jako Airbus nebo Thomson S.A. Bezpečnostní služby Francie a Německa slíbily, že pátrání bude pokračovat, a následně se připojilo i Švédsko s tím, že tomu bude pomáhat. Co však má dělat paranoidní uživatel internetu mezitím? Bohužel, není toho mnoho.

„K podobným aktivitám se internet hodí úplně bezvadně," tvrdí John Young. „NSA nemohla vytvořit vhodnější systém. Internet je široce dostupný a snadno se v něm dá hledat. Pro NSA není tak těžké jej zkatalogizovat - data můžete uložit a prohledat později. Až na to, že oni mají o hodně více zdrojů než my." Dnes již poměrně rozšířené šifrování e-mailů a běžného přenosu dat by mohlo zablokovat snahy Echeleonu, ale většinu lidí tento problém jednoduše netrápí. Britský specialista na šifrování Brian Gladman tvrdí, že k takovému zablokování nedojde. Ne proto, že by to nešlo, ale protože většina běžných uživatelů dává přednost funkčnosti před zabezpečením. A neustálá vylepšování procesorů a softwaru bude řídit trh nadále k preferování funkčnosti. Alespoň prozatím. Ale možná, že právě s tím Echelon počítá.

Největší zájem o Echelon se zdvihl právě v roce 2000, kdy byl oficiálně přiznán. Od té doby však nastalo ticho po pěšině. Dokonce vznikla jako jakási zástěrka firma Echelon, která se ale počestně zabývá poradenstvím a konzultacemi v oboru počítačů. Jiná firma ke slovu Echelon přidala jen slovo Marketing a podniká v této oblasti. A tak došlo k tomu, co se dalo čekat - po obrovském boomu zájmu nastalo jeho pohasnutí, spousta zástěrek zamlžila původní problém - a Echelon nejspíše stále naslouchá.

... zli komunisti to delali jako vzdy jako amateri

jinak tohle je vtipné

Odhalené případy špionáže
Analýza systému Echelon se zaměřovala na kontrakty evropských a asijských firem, uskutečňované pro vlády mimoevropských zemí. NSA pomocí Echelonu odposlechla telefonní hovory hovořící o kritériích zakázek, ceně (úplatcích) a dalších a ty předala ministerstvu průmyslu a obchodu, které se (dosud nezmapovaným způsobem) dostaly k americkým firmám, jež měly ještě možnost do jednání vstoupit s výhodnější nabídkou.[1]

V roce 1993 byly odposlouchávány telefonické hovory francouzského výrobce letadel Airbus s vládou Saúdské Arábie a saúdskými aerolinkami ohledně dodávky jejích letounů. Kontrakt za více než 5 miliard dolarů nakonec získal americký Boeing a McDonnell Douglas.

V roce 1995 byla odposlouchávána jednání brazilských úřadů na vybudování satelitního systému k pozorování deštných pralesů firmou Thompson-CSF (ve hře byly i úplatky některým činitelům). NSA hovory předala americkému gigantu Raytheon, která kontrakt později získala. Jednalo se o 1,5 miliardy dolarů.

Méně informací je o kontraktu japonského Národního Výzkumného Koncilu (NRC) určeného do Indonésie kolem roku 1999, patrně na optická vlákna. Polovinu tohoto významného kontraktu dokázala získat americká telekomunikační společnost AT&T. Svou roli ale mohl zahrát i Glen Fukushima, ředitel NRC, který dříve v AT&T pracoval.

Během roku 1999 vyvinul německý výrobce větrných elektráren Enercon metodu, jak mnohem levněji než dosud vyrábět elektrický proud z větrné energie. Tato metoda byla vyvíjena tajně, nicméně existovala o ní dokumentace v laboratoři, která patřila firmě. Jeden ze zaměstnanců NSA popsal způsob, jak se napojil na telefonní a modemové linky spojující výzkumnou laboratoř s výrobním závodem a získal detailní plány zmiňovaného výrobního tajemství. Tyto stěžejní informace ihned putovaly do americké firmy Kenetech. Když se o nějaký čas později Enercon pokusil uvést svou metodu ve Spojených Státech, narazil na skutečnost, že Kenetech má patentovaný téměř identický výrobek. Navíc Kenetech soudním příkazem dosáhl zákazu prodeje veškerého zařízení Enercomu na americkém trhu. V následujícím roce Německo podalo odhad ztrát v důsledku americké průmyslové špionáže. Roční ztráty na ukradených vynálezech a výzkumných patentech činily minimálně 10 miliard dolarů.[1]

A krom špionáže se to také používá hlavně na vydírání a manipulaci.
Takže žádné zájmy o státní bezpečnost, ale soukromé zájmy za státní technologie.
Ví se to od začátku, ale vovčani pořád melou něco o tom, že kdo není terorista, nemá se čeho bát ...