AUDI KLUB

Závodní historie

Audi má za sebou bohatou závodní historii, která sahá až do třícátých let minulého století, kdy vítezila v závodech Grand Prix (tehdejší AUTO UNION) a položila i rychostní rekord typem Avus C v roce 1937 a rychlostí 400km/h. Auto Union se také zasloužila jako první o závodní vozy s uložením motoru uprostřed, kdy řidič seděl před pohonou jednotkou (a hned za sebou měl nádrž). Tato technika byla použitá s úspěchem v osmdesátých letech v éře skupiny B značkami jako Lancia či Peugeot při pokusu vyrovnat se vozu Audi Sport Quattro v závodní úpravě S1 . Po vítězném tažení se smutným koncem skupinou B, se Audi na čas uzavřela závodnímu světu, aby poté jednoznačně ovládla závody vytrvalostních závodů LeMans, kde napřed s vozy R8 a dnes s vozy R10 ukázala světu, že "Vorsprung durch Technik" nejsou jen prázdná slova...

Skupiny 4 a B - Quattro mění styl závodění

Po druhé světové válce, kdy se značka dostávala z potiží poválečného Německa není vidět moc aktivit v závodním světě, ale to se mělo změnit počátkem osmdesátých let kdy se ve světě objevil vůz Audi Quattro , jehož pohon čtyř kol revolučně zasáhl do vývoje dnešních automobilů vzhledem k požadavkům náročných zákazníků, ale o tom se rozepisujeme jinde, zpět k závodění, zpět k vítěznému tažení značky Audi skupinami 4 a B. Vše začalo prvním závodem kde se vůz Audi Quattro zůčastnil, byla to Algarve Rallye 1980 a jako řidič byl zde Hannu Mikkola. Jenže vznikla zajímavá situace, Hannu zde zkusil vlastnosti vozu a kdyby se oficiálně zůčastnil závodu, vyhrál by o půl hodiny oproti "oficiálnímu" vítězi. Osmdesátá léta Rallye jsou ve znamení jmen řidičů (či spíše pilotů - hlavně co se týče skupiny B) jako Walter Rörhl, Michéle Mouton, Timo Salonen, Ari Vatanen atd.

Skupina 4 se vyznačovala požadavkem, aby bylo vyrobeno alespoň 400ks seriového modelu, takže pro automobilky nejlukrativnější kategorie (rozpočet zavodních teamu automobilek už byl v té době dost přiškrcen). Zde se ukázaly vozy Audi Quattro A1 a A2 LWB (Long Wheel Base). Skupina B přišla v sezóně 84-85, jako sloučení skupin 4 a 5, po několika neštastných událostech (Ford RS200 doslova "vletěl" do publika a v Lancia S4 se zabil Henri Toivonen) byla ukončena v roce 1986 a spolu s ní byla před zahájením ukončena i skupina S. Pro "Béčko" Audi postavila vůz Audi Sport Quattro v závodní úpravě, v podstatě se jednalo o spojení vozů Audi 80 Quattro a Audi Quattro. Limitem pro skupinu B bylo 200 vyrobených kusů, což byli ony zmíněné Audi SQ. S nimi tovární tým dokázal konkurovat stoupajícím nárokům, které kladli protivníci, např. Peugeot se svým 205 TI16, či Lancia S4. V roce 85 se objevilo "monstrum" zvané S1 (a následované verzí "S1 Pikes Peak" - ci take "S1 Batmobil" ;-)), které i dnes budí na pohled hrůzu.

U tohoto vozu konstruktéři Audi dbali na co nejoptimálnější průtok vzduchu kolem vozu zajišťující co nejlepší přítlak na vozovku. Je to přímý důsledek toho, že skupina B, nebyla v podstatě ničím omezena, výsledek byl vidět nejmarkantněji kolem roku 85, kdy se na dráze pohybovali vozy, které měli málo co společného se svými prodejními (homologačními) kousky. Odvážnost tehdejších jezdců neznala mezí, když si pomyslíte v jakém prostředí jezdili: výkony začínající na 300kW, 400kW standartem, u některých vozů motor uložen uprostřed (tzn. za řidičem), nádrž pod sedačkou, minimum bezpečnostních prvků. O to víc je zajímavé, že v této soutěží excelovala i žena, Michéle Mouton. Dodnes je jedinou ženskou držitelkou ceny WRC, samozřejmě že vyhrála v kokpitu vozu Audi. Po ukončení skupiny B se většina vozů odprodala do rukou různých závnodích týmu, převážně rallyecrossového zaměření. Podařilo se mi najít seznam závodů S1 , kde ve stručnosti najdete kde "es jednička" skončila svojí závodní pouť a zde jsou S1 dnes .

V USA se mezitím mění historie

Trochu stranou se v osmdesátých letech ocitl závodní život za velkou louží, ač je to zvlástní, jelikož zde pokračovala tradice třícátých let v okruhové jízdě v USA nazvané jako NASCAR či IMSA, TransAm atd. a znovu byl zde překonán rychlostní rekord vozem Audi 5000 CS (US verze Audi 200) v roce 1986, který řídil Bobby Unser . Stalo se tak na dráze Talladega, kde byl jeden tento vůz upraven přesně dle pravidel série NASCAR. V té době se zde objevil revoluční motor s pětiventilovou technikou (dlouho před tím, než se pětiventilová technika začala sériově vyrábět) a vůz dosahoval výkonu přes 460kW. Audi se zapříčinila i o změnu pravidel závodní série TransAm, kde postavila v letech 1987-88 vozy Audi 200 na startovní rošt. Tři jezdci: Walter Rörhl, Hans Joachim Stuck a Hurley Haywood dokázali vyhrávat jakkýkoliv závod a nejednou bylo na závodní dráze vidět jak celé toto trio prohání jeden druhého, vysloveně pro zábavu svojí a publika. Pořadatelům se ale nelíbila daná situace, v jejich národním sportě vítězila německá automobilka s podstatně odlišnou konstrukcí než vozy US provenience, řešení byla změna pravidel. Dnes v sérii TransAm smí jezdit jen vozy s motory V8 a zadním náhonem kol. Další soutěž, kde se Audi Motor Sport USA zůčastnila, byla IMSA, na startu se objevili tři Audi 90 Turbo (v podstatě S2 Sedan), se stejnou posádkou jako v závodech TransAmu, při zahájení ročníku 1989 Audi ještě nenastoupila na první dva závody z důvodu ladění motoru, ale hned při dalším závodě v celé své kráse ukázala motory vyladěné na 620HP a při konci sezóny dokonce 720HP. Trio jezdců vyhrálo 2. místo v soutěži značek, Stuck byl celkově třetí a Haywood čtvrtý.

Pikes Peak - zdolání hory, která nezná slitování

Když se podíváte na obrázek níže, uvidíte co je trasa do vrchu na hoře Pikes Peak. Zde kralovaly čtyři kruhy po několik let a v jistém slova smyslu nejsou poraženy dodnes. Vše začalo v roce 1982 kdy John Buffum vyhrál s "Ur-Quattrem" v kategorii "Open-Rallye" a končilo vítezstvím Waltra "Quattro" Röhrla v roce 87, kdy se stal prvním kdo pokořil 11minut svým časem 10:47.85. V roce 1988 byl poražen Peugeotem 405 Ari Vatanena, středomotorovým monstrem, ale jen o 65 setin minuty. V roce 1994, sedm let po vítězství Röhrla byl teprve výrazně pokořen rekord dvou "ex" závodníků skupiny B jezdcem Robem Millenem a jeho Toyotou "Celica Supra" na 10:04.06, taktéž vůz se středním uložením. Audi zůstává tudíž neporažena v imaginární skupině vozů s předním uložením. K závodu na Pikes Peak se váže i humorná historka, ve které koluje Audi a Peugeot. V roce 87 kdy se při kvalifikaci poprvé ukázal "S1 Batmobil", tak technici od Peugeotu se jen pousmáli při myšlence úspěchu takového řešení, do chvíle než viděli excelentní jízdu Waltra. Hned na to se rozvonili telefony ve Francii s úkolem vyrobit to samé pro jejich závodní vůz. Několikrát letěl Concorde (!) co vezl několik verzí přítlačných křídel atd ve směru Colorado, ale nic to nebylo platné, Peugeot vyhrál až příští rok.

Zde krátký výběr ze zdolávání Pikes Peak vozy Audi a jejich přemožiteli:

1982 John Buffum vyhráváse svým Ur-Quattrem rv 82 prvně v kategorii "Open-Rallye".
1983 John Buffum znovu vyhrává se svým Ur-Quattrem rv 83 kategorii "Open-Rallye" .
1984 Michelle Mouton vyhrává s Sport Quattrem "Open Rallye".
1985 Michelle Mouton nastavuje jako první (a jediná) žena světový rekord 11:25.39
1986 vylepšuje Bobby Unser (ano, ten co položil rekord v Talladega) taktéž v Audi rekord na 11:09.22.
1987 Walter Röhrl postavil rekord pod 11 minut - 10:47.85.
1988 Znovu upraven rekord od P405 Ari Vatanena - o 65 setin vteriny.
1993 Dallenbach upravil rekord o 3,5 sec s Chevroletem v "Open-wheel" kategorii, vůz ale nemá se žádným seriovým modelem nic podobného.
1994, 7 let po Röhrlově grandiozním triumfu, byl rekord výrazně uprave. Toyota "Celica Supra", pilotována Rodem Millenem zajela čas 10:04.06.

Le Mans - Náskok díky technice

Wolfgang Ulrich sledoval pečilvě dění okolo vytrvalostních závodů Le Mans a v roce 1998 se na jeho popud Audi vrhlo i do světa závodů trvajících 24 hodin. V roce 1999 se objevili dva vozy Audi R8R (otevřená verze) vyráběné italskou firmou Dallara a R8C (Coupe) od britské GTP. Nastala sitauce, která kopírovala události roku 1930, kdy do soutěže "stříbrných šípů" nastoupili vozy značek Audi a Mercedes-Benz. Avšak první závod vyhrálo BMW (12h v Sebringu). Tento rok se odehrály i nehody vozů Mercedes-Benz CLK-GTR (v TV šlo vidět doslova "odlet" vozu z tratě), Toyoty i BMW. Audi R8R se umístilo na 3. a 4. místě.

Vůz Audi R8C spadl do stínu slávy svého bratříčka, tak se Audi rozhodlo již dále s tímto vozem nezávodit. Po prodeji jediného kousku do rukou závodního týmu Bentley (Apex Motorsport) z něj vznikl vůz Bentley Super 8, který vyhrál sezónu v roce 2003. Mnoho periodik se o tomto vozu zmiňovalo jako o "R9". Zvláštností je, že řidič jak R8 tak Super8 byl stále jeden a ten samý muž, Tom Kristensen, který jen přesedlal mezi tými, aby dopomohl Bentley (patřící Audi) k vítězství.

Rok 2005 byl ve znamení konce vítězné éry R8. Audi už oznámilo vývoj vozu Audi R10 a "er osmička" už pomalu nezvládala nápor nových technologii. Byl čas změny. R10 udeřila přesně jak se předpokládalo, po několika desítkách let se znovu objevil naftový motor zpět na závodní dráze. Prozatimní výsledky svědčí o kvalitě daného řešení - v dubnu 2006 vyhrává druhá R10 54. závod "12 hodin v Sebringu" a ke všemu pokládá rekord při kvalifikaci. Červen 2006 a závod "24 hodin Le Mans" - Audi obsazuje první a třetí místo, bohužel kvůli závadě na turbu nebylo místo druhé. Ostatní automobilky se bojí konkurence, tak nutí pořadatele závodů k zavedení nových restrikcí pro dieselové vozy jako je dnes R10 či plánovaný závodní Peugeot 908. Znovu se opakuje historie kdy obavy před technickým řešením vyvolají restrikce (viz TransAm).